Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Hatato, je dobré být dobře vyspalá, potom se ta zátěž zvládá líp. Přestávala jsem se ovládat, když jsem kojila druhé dítě a druhé nastoupilo do školky, došlo mi, že jsem jako máma a v podstatě mě to složilo (máma občas ječela a měla při tom tak výrazné tmavé oči, že jsem se jí vysloveně bála). Bylo pro mě nepřekonatelné, že po celém dni půl hodiny před spaním dětí zařvu, jelikož už prostě nemůžu...a že jsem tudíž jako moje máma. Byl to pro mě konec světa.

Nebýt v hubnoucím režimu.

Přijímat dostatek B-vitamínů, třeba z pivovarských kvasnic (podpora nervového systému).

Vydržet a vědět, že ta puberta není napořád. Osmý ročník zš mého syna s online výukou mě dostal skoro do Bohnic. Oba jsme cholerici, podle MM je syn celý já, takže to jiskřilo jak při ohňostroji - od té doby půlrok co půlrok o něco lepší a lepší

Místo řvaní zpívat .

mám krátkou zápalnou šňůru, zvlášť když jsem sama ve stresu / depresi...
Dobré je, uvědomit si, že hlasitě křičí obzvláště ti, kteří nemají pravdu / došli jim argumenty. Že je mnohem lepší mít srovnané argumenty a vysvětlovat, co tě vytočilo a s čím nesouhlasíš.
Další rada - uvědomit si, že dcera tě nejspíš vytáčí "schválně" - ne, že by si nějak užívala, že je matka vytočená, ale objevuje hranice psychologické manipulace a ty jsi vhodný pokusný králík. A jednak jí na to skáčeš, a za druhé jí "učíš", že takhle je to správně (manipulovat, vytáčet atd.). Ona za to nejspíš nemůže, dělá to podvědomě - ale ty jí hraješ do karet.

Co si s dcerou zajít někam na kafíčko a na neutrální půdě (tam je mnohem menší pravděpodobnost, že jedna nebo druhá budete chtít scénu), jí zkusit vysvětlit, že tě vytáčí a že tě mrzí, že křičíš, ale že potřebuješ aby se i ona začala chovat jako dospělý člověk a ne jako dítě. Plus můžeš předestřít věci, které považuješ za jádro konfliktu (jánevím - nepomáhá, neučí se, courá venku, držkuje...) a stanovit nějaká pravidla - plus jí dát nějaká privilegia - ale za tvých podmínek ("ano, můžeš chodit večer ven, ale v deset nula nula budeš doma" nebo "každý čvrtek umyješ společnou koupelnu" - nevím, co je u vás jádrem sporu, ani jak stará dcera je - puberťačce může být jedenáct i osmnáct - takže samozřejmě uprav na vaší věkovou kategorii)

Tohle dávání věcí jinam coby nástroj odporu, to jsem vymýtila doma ve chvíli, kdy jsem osobu odpovědnou ten týden za uklízení nádobí volala ihned najít to a tamto, neboť "tento týden za to odpovídá". Na pasivní rezistenci jsem fakt háklivá, já to umím taky.

Jinak stran nevyžádaného úklidu by hrozně záleželo na tom, kdo a co by mi uklidil. Moje máma nesnáší uklízení, na druhou stranu taky nesnáší binec. U nás tzv. šmejdí. Šoupe věcma, kouká do šuplíků, jako že uklízí, ale hlavně okukuje, jestli nemáme něco, co by chtěla taky. Takže tam jsem vydala jasné přání, aby neuklízela, protože to mi teda zasahuje do soukromí. Nevadilo jí ani vlézt do mého nočního stolku nebo do historie mého prohlížeče. Ona to tak prostě má, celej život se bojí, aby náhodou o něco nepřišla, a co vidí, chce taky. Že ty uklízený věci dává úplně jinam, to už je jenom drobnost.

Tchyni nemám.

Tchána ani tátu by ve snu nenapadlo mi něco uklízet (max. by něco malého spravili). Švagra a švagrovou už vůbec ne.