Diskuze : Hlavní : Jedináček

Mráková, asi jsem se špatně vyjádřila. Nejde o to, že by nás někdo tlačil do dalších dětí, ale píšu o svých pocitech. Synovi bude 11, to už parťáka na hraní mít fakt nebude, i kdybych otěhotněla hned. Mezi mnou a sestrou jsou 2 roky a jako děti jsme si nikdy moc nehráli, víc jsme se sblížili až po pubertě. Přesto jsem ráda, že ji mám. Píšu o svých pocitech. Syn už začíná být relativně samostatný, za chvíli mě bude potřebovat tak akorát na to, abych mu naplnila žaludek a vyprala. A já jsem ještě mladá na to, abych byla za zenitem. Na druhou stranu se bojím finanční nouze, hledání práce a samoty doma.

Tak ve 31 jsi opravdu mladá, v tomto věku řada žen nemá ještě ani své první dítě. I kdyby byl manžel starší o 10 let, tak také není starý.
Ono jde u žen často také o to, že se chtějí o někoho starat, být užitečné a více dětí jim zajistí více vnoučat. Jedno dítě třeba žádné, ale kdo má 3 děti, tak přece jen ta vnoučata může očekávat. A může jich mít nakonec třeba i 9, takže volný čas důchodkyně bude naplněn.

Ted jses uplne nekde jinde, proc bys pocitala kazdy rohlik? Mas spatnou zkusenost, ale proc by se mela opakovat? Ted uz ses za vodou. V 31 bych si dite neporidila, poridila bych si dve.

Na jedináčkovi nevidím nic špatného. A dnes můžeš mít další ditě i skoro ve 40. Muži klidně v 50 a více. To je různé.
Je pravda, že většina lidí bere 2 děti jako samozřejmost. Zdá se mi, že když má už někdo 1, tak automaticky předpokládá, že bude mít i druhé, pokud to jde. A argumenty, které slyším, jsou také zajímavé - druhé ani tak nechceme, ale chceme ho hlavně pro to první, aby nebylo jedináček a měl si s kým hrát. V dnešní době hrozí nebezpečí, že se dítěti něco stane - třeba dopravní havárie - tak je lepší mít dětí více, jedináček je strašně málo, o něj musí mít člověk hrozný strach. Jedináček by to měl těžké, až tu nebudeme, až umřeme, zůstane na světě úplně sám. To mu nemůžeme udělat. Celkem zvláštní argumenty, ale tohle jsem opravdu slyšela.
Pokud jste spokojení, tak proč se ohlížet na druhé?
V naší rodině měl otec 2 bratry a jedno období se téměř nestýkali. A když se stýkali, tak velmi málo. S bratranci nemám vůbec žádný kontakt, kdybych je potkala na ulici, ani je nepoznám. Žádné rodinné sešlosti, společné dovolené, výlety, slavení výročí, Vánoc, narozenin se nikdy nekonalo. Moje matka měla se sestrou to samé. Snesly se až v pozdějším věku, a i tak se ještě často hádaly. Také se tam nekonala žádná větší sounáležitost ani směrem k dětem - jako společné slavení narozenin, prázdniny apod. Velmi vyjímečně.

Taky se hlásím . Mám jedináčka, vždy jsem chtěla a syna. To se mi splnilo, nyní student, perfektní kluk, máme skvělé vztahy. Jeho přítelkyně má 5 sester