Diskuze : Hlavní : Jedináček

Pak by ovšem udělaly lépe, kdyby měli jen toho druhého, ne

Já a nepřijde mi to jako něco avantgardního :)

Píšeš o mně, ale děti mám dvě.
Třetí bych moc chtěla, manžel taky.
Ale bojím se těch technických věcí okolo.
Teď jsem si navíc přečetla v diskuzi, co jsem založila, že máme moc malý byt.

já měla nějakou dobu jedináčka dobrovolně. je to krutý, ale starat se o dítě mi strašně moc vzalo, zažila jsem mírnou sociální smrt a vůbec si nejsem jistá, jestli mi to něco dalo, kromě těch dětí. jak ženy píšou, že se toho hodně naučily a dověděly a že je dítě obohacuje každý den, tak mě bohužel ne a často si připadám fakt špatně, že mě to s nimi nebaví, že jenom dávám a nedostávám zpět a kdoví, jestli se mi to vůbec někdy vrátí. a ta depka, že nenajdu práci...

Ale jsem ráda, že mám děti 2, hrají si spolu a navzájem se učí. Jsem ráda, že mám sourozence, i mám ráda sourozence mého muže a jejich švagrové a jejich sourozence.

Tuten, tak my s bráchou jsme měli v tomhle ohledu luxusní dětství....mamka byla v domácnosti, táta pracoval na 8 hodinové směny - ranní, noční, odpolední...takže my jsme nikdy nechodili ani do školky, ani do družiny....doma jsme museli taky pomáhat, ale třeba odpoledne jsme lítali venku, po sídlišti, na hřišti kousek od baráku, nebo jsme si s holkama hrály s panenkama na trávníku pod panelákovým balkónem a mamka nám seshora spouštěla v košíku sváču a pití