Diskuze : Hlavní : Strach z porodu

první porod hrůza děs,nyní jsem opět těhu a zatím se toho vůbec nebojím,spíš toho frmolu po návratu z porodnice

Bojím se porodu a dost.
Na první porod jsem věřila mojí sestřence,která tvrdila,že ji nic nebolelo..najednou z ní kolem termínu tekla nějaká voda tak jeli do porodnice tam řekli maminko zatlačte a dvojčata byla za chvíli na světě..
Já měla prakticky jednu silnou nepřestávající kontrakci..nějaký dýchání mi nepomáhalo,abych netlačila tak jsem si prostě musela pořádně od plic neartikulovaně zařvat jen to mi zabránilo netlačit předčasně.Když jsem šla na sál strašně jsem se bála,že spadnu na zem a už nebudu mít sílu se zvednout a umřu tam přímo na zemi já i dítě.Taky jsem se bála,že mi daj epidurál,nedokázala jsem být vklidu nehýbat se ani pár vteřin nějaký monitor mi absolutně nešel dát.Děsila jsem se,že ochrnu nebo budu inkontinentní(navždy)po chybě epiduralmana:).Přes tu děsnou a jakoby rychlou bolest jsem porád nějak nestíhala vnímat co mi říkaj a musela jsem křičet abych netlačila a nepotrhala se.Pak jsem zalezla do vody do vany(rodila jsem do vody)a kontrakce se zpomalily na po3 minutách.Aspoń to jsem konečně slyšela jak říká PA.Přišlo mi to jako půlhodinové přestávky(na oběd):)Najednou to byla tak nesmírná úleva,pohoda,paráda..Nakonec jsem úplně přestala cítit kontrakce a jenom mi říkali kdy mám tlačit.
Nikdy jsem se necítila tak blízko smrti jako při porodu v době otevírací než jsem se dostala do teplé vody.Dokud mám malé dítě nebo děti tak se smrti docela bojím.Tak se bojím i dalšího porodu.Kdyby mi někdo zaručil vanu s teplou vodou od samého začátku tak bych se nebála.Ale ta cesta k ní..
Na tom,že "Čím víc se otvírá hrdlo nahoře tím víc se otvírá dole"co jsem tu teď vyčetla je podle mě 100% pravdy.
Křičet mi moc pomáhalo.A od prasknutí plodovky(v té době jsem byla otevřená na 2 prsty)byl můj přes4kg mrńousek venku za 2,5hodiny.Děkuju za dobrý tip zkusím ho uplatnit i příště jestli se to povede:).Trochu jste mě uklidnily a zbavily strachu trochu..děkuji!
Na všechny možné zdravotní komplikace dítěte odmítám myslet,věřila jsem a věděla,že bude v pořádku(jak to radili na kurzech a v knížkách)a bylo.Přeju všem dobrou noc a pohodové porody.

Vždyť já píšu, že jsem masochista, aspoň trošku určitě, já se bála o miminu dost, já totiž např. byla kleštěma a Dr. mě museli křísit, tak jsem se nejvíce toho bála, aby i moje dítě nemělo takové problémy, proto jsem dýchala a dýchala , teda krom tlačení, ale to jsem zase tlačila, takže na řev nebyl čas, až na konci jsem vykřikla..ježkovy voči

Mě ani nenapadlo křičet, já byla dost vysílená i bez řvaní a navíc bych tím ubírala mimču vzduch( holky, to si uvědomte, jak řvete, tak mimčo má méně vzduchu...nezadržovat dech a nekřičet), ale já jsem dost masochista, takže asi tak

Spíše ne mám ale respekt určitý, neberu to na lehkou váhu.
Já mám spíše obavu, že až budeme chtít další, že nám zase nepůjde otěhulit a bude to opět na dlouhé lokte, pak mám obavy z dalšího těhotenství, z průběhu...aby bylo vše v pořádku a tak, porodje porod prostě, nevím, já se ho bála více než si to asi zasloužilo, taková hrůza to nebyla.

Apropó...děvčata, prosím vás, jak stíháte u porodu křičet? Já byla ráda, že dýchám, jsem téměř nekomunikovala, jen jserm PA žádala o podání láhve s pitím