Diskuze : Hlavní : Strach z porodu

Chtěla bych jen tiše podotknout že po tom všem, co jsem přečetla a po tom málu, co jsem zažila, mě instinktivně láká představa domácího porodu a to jsem před půl rokem na takové maminky plivala. Jak rychle se mění pohledy, Lobelko, tak rychle se mění roční období, neměj strach...

Markéta: jo, buď terapie (jíž můžu jako budoucí terapeutka jen doporučit) nebo prostě pokecat s hodně mamkama, co prožily různé nepříjemnosti a jsou v pohodě, jako oje mamka. A nebo na to účelně nemyslet a až se bubínek objeví, říct si, co už vím, lehko se to říká, ale mě to šlo, byla jsem děsně zamilovaná a jen básnila o mimi a to vím, co prožila mamka!

Jenže vy všichni o tom mluvíte, že to prostě šlo.

No jasně, kdybychom byly to malé procento těch, u kterých to bylo blbý, tak tě tu nestrašíme, protože zřejmě nebudeš to malé procento. Ale jak jsem psala, mamka měla 2x ze dvou psycho (někdy ráda povím detailněji), ale stálo jí to za to, teda říká i je to na ní vidět,když by šla do třetího.


Já se bojím, že se to někde zasekne a nepůjde to.

No to mi povídej!!!

Navíc při bolesti omdlívám, takže proto to tak bojkotuju...

Já si mám nehat vyrvat všechny moudráky že se mi nevlezou do huby, radši bych znovu rodila!!!


Dost vážně o tom císaři uvažuji, už dopředu, protože jinak snad ani nepočnu

Máma i kamarádka, co šly na císař tak nadávají na rekonvalescenci, že to je prašť jak uhoď, navíc pro mne byl nejhezčí ten výlev hormonů, co jse po porodu (vagi) zažila, o to se ani příště, i za cenu té bolesti, nechci nechat připravit, ráda ti ji popíšu, ten pocit PO porodu, ne tu bolest, jestli budeš chtít, o tom to totiž je. Naše tělo je sviňa, abychom chtěly mít další děti, všechna hrozná bolest se v šestinedělí zapomene a zůstane jen tn rauš. Nemluví, a nechci se dotknout těch, když je fakt průšvih. Ale to je risk, jako když přecházíš ulici.

Bíš, že mám větší strach jezdit autem než rodit?

Jejda, děkuju moc za nabídku. Nejsem ale z Phy - jen to mám do ní nejblíž. Jsem z pardubickýho kraje, takže v podstatě vprostřed, ale všude daleko...

Markéto: s tou sekcí přesně, ale stejně si to většina maminek pak rozmyslí, hormony to hodí do jiné roviny, ale ta možnost mít to dle přání, stejně jako nekojit, nebo vůbec nemít děti, je pro psychiku moc důležitá, nejhorší pocit je bezmocnost.