Diskuze : Hlavní : Otec u porodu

Mně přišlo už nepředstavitelný, kdo by pořád pral a žehlil. V porodnici jsem měla nekonečný množství košil, plen a košilek na dítě a pořád nám převlíkali povlečení. Jenom jsem se válela. Mně se v porodnici docela líbilo, byly jsme na pokoji 3 a na noc nám děti odnášeli.

Tak komunismus si dělal PR "bezplatným" zdravotnictvím a osvobozením ženy, není divu, že během 5 let se všechny rodičky dostaly do porodnice "za lepším". Byl to podobný zlom jako nástup otců k porodu

Neznám nikoho, kdo by se po roce 1960 narodil doma. Hodně to v našich luzích a hájích zamíchalo vztahem k porodu, ještě v roce 1985 mi to připadalo naprosto nemyslitelné, že by někdo rodil doma, přišlo mi, že to technicky není možné.

Moji taky, ale jejich sourozenci třeba ne. Babičku vezli s mámou napřed na žebřiňáku k vlaku a vlakem pak pokračovala do Plzně, kde tedy ještě zdolala (zřejmě MHD) 3-4 kilometry, moc si to neumím představit. Byl to rok 1946.

Její bratři (mladší) se pak v následujících letech narodili doma.

Nevím kolik ti je let, ale moje rodiče se narodili v porodnici.

Valkýro, mně zas někdy přijde úsměvná rodinkářská romantika, s níž je dobré manželství jen to, kde on uklízí, vaří, dost vydělá, nadšeně chodí k porodům, píše zamilované básně a má nepřetržitou erekci skrze touhu po své ženě i po 30 letech manželství.

Manželství je především spolupráce a tolerance, dobrá vůle neubližovat, i když jeden není v kondici.

Tys tuhle napsala, že ukecáváš manžela, aby tě odvezl do práce(každý by to neudělal), že spolu podnikáte nějaké aktivity a taky, že s ním cheš být.

Nerozumím tomu, proč na tom tedy nějak nemakáš a proč si ho permanetně zošklivuješ od desátého kolene zpátky, nic ve zlém.