Diskuze : Hlavní : Kdy mít děti

Žženo, některé samy od sebe.
Moje první dítě, když jsem ho položila, prostě leželo. Chvíli v klidu koukalo, pak zavřelo oči a spalo.
Jiná kapitola je, že v půl roce si z lehu rovnou stouplo a třeba v kočáře už od té doby nikdy neleželo ani nesedělo, ale výhradně stálo, viselo nebo poskakovalo.
Ale po večerních rituálech prostě lehlo a spalo do rána.

Oproti tomu jsou děti (mé druhé), na které neplatí nic. Není to nešikovnost rodičů, prostě nechtějí být položené a spát. Žádné fikané metody nefungují. Zlomit dítě vyřváním jsem tedy nezkoušela, vydrželo řvát opravdu dlouho, to jsem už pak nevydržela já.

Ja vim, taky jsem ho detem daval, odkopavaly se jako prakticky to je, ale ne kdyz se x hodin nudis a hledas zabavu, to je na zesileni. Nez se clovek nauci rozepnout zipon byl fakt malej a schovanej (matka byla svadlena a sila vse sama) v takovym svu, ze kteryho se musel prstem vystourat, umyslne ne uplne baby friendly.

Pamatuju si hodne, z veku do tri let mnohem vic, nez z predskolniho ci mladsiho skolniho. Z casti i z miminkovskyho veku. Od veku kolem dvou let i cely utrzky rozhovoru, pamatuju si treba, jak segra delala ukoly do skoly, sedel jsem na stole, cumim z okna na mesic (segra me obcas tajne pozde vecer vytahla z postylky, nebo me aspon trochu zabavila, samozrejme tajne, neb maly dite musi spat v 7:30, ze), a rikala mi, ze mi za mesic budou dva roky. Tak jsem stridave koukal na ten svitici mesic a na dva prsty na ruce a nak mi nedochazely souvislosti mezi tim, ze sviti nahore a segra mi ukazuje dva prsty, mesic jako casova jednotka pro me byl jeste neznamej pojem

my matky to s tím spacím pytlem neděláme naschvál

já to dětem dávala taky, nejdřív jsem byla vyjukaná, že se dítě odkopává, a pak má studené končetiny - ten spacák tohle řeší

ale fakt je, že asi rodiče propásnou tu dobu, kdy s tím přestat - kamarádka byla vysmátá, že jednou její dítě vstalo, ten spacák rozsápalo (všude vatelín, nitě a cáry bavlny) a bylo to vyřešený

Jo, pozdej jsem se to taky naucil, navic jsem umel jako predskolak cist a cetl pak s baterkou, to bylo o neco lepsi. Ale matne si pamatuju fakt tu dobu v postylce, v dobe, kdy mi prisla obrovska, sral me takovej nocni "pytel", ze kteryho mi koukaly ruce a hlava, chodit se v tom nedalo, desne me sralo, ze si v tom nemuzu ani stoupnout (jsem si to vetsinou prislapl) a cojavim kolik noci stravil pokusem rozepnout zip a dostat se z toho, nez se mi to povedlo