Diskuze : Hlavní : Kdy mít děti

dcerka za užitečnou práci považovala tu demontáž postýlky, dmula se pýchou, jak to hezky rozložila

nikdo ji spát nenutil, pravidelně chodívala z postýlky dolů (proto byly dvě šprušle vždy vyndané), když se usnutí do půlhodiny nezdařilo (slyšela jsem na chůvičce, jak si povídá, už podle toho bylo jasné, že spaní bude-nebude)

nebyli jsme si po těchto rozkladných akcích jistí, jestli jí nyní bude stačit lůžko 90x200, jako má její bratr

Moniko, jo, na chození a nošení po místnosti to už pak moc není. Já ho musela dostat z obýváku nahoru do pokojíčku a to je 17 schodů, dvakrát zatočených. Ale on se mě vždycky v polospánku chytil rukama kolem krku, jak opička, takže ve svislé poloze se to dalo i třeba ještě v těch 7-8 letech taky

TaJ, to mi jsme taky přenášeli dlouho, obě děti občas usnuly někde jinde než ve své posteli, ať už v autě, v obýváku na gauči nebo třeba v naší posteli, když v noci přišly za námi. Přenášení bez probuzení fungovalo určitě minimálně do 7-8 let. Ale takové to uspávání při chození s dítětem v náručí po místnosti, to jsem dávala tak cca do roka, jak kvůli váze, tak i velikosti dítěte (my máme hubené, ale velké děti), už to prostě nebylo pohodlé ani pro jednu stranu ...

Babi, jo, tak já v tom tu ironii moc nerozeznala, tak to jo...

ahoj, nečetla jsem odpovědi.
Pokud bych se na to cítila, šla bych určitě do toho!
jsem dítě starých rodičů, mně je 52, rodičům, když jsem se narodila, jako první a jediné dítě, už mysleli, že to nepůjde nikdy, bylo 43 a 49. Jedině člověk opravdu pak nemá tolik sil, ale to je na jednotlivci :)
tehdy okolí hrozně řešilo, proč mám tak starý rodiče a občas jim říkali babi a děda ve vztahu ke mně, což mi vadilo, ale to dnes určitě nehrozí.

dala bych na pocit, na svůj fyzický stav. Je jedno, jestli se dítě vychovává v procesu 9-5 v práci, nebo někde v Tichomoří, záleží na prostředí a energii těch lidí, kteří ho vychovávají.