Diskuze : Hlavní : Kdy mít děti

Federiko, to záleží na okolnostech.
Může to být třetí do smečky, třetí jedináček ze tří jedináčků, nebo jedináček s odstupem po věkově blízké dvojce

" moje zkušenost a praxe říká pravý opak, jedno dítě do vysokého věku vyžaduje stálou interakci dospělého, dvě a víc jsou rychle v podstatě samonosné, vystačí si"

Tohle platí pouze pro chvíle, kdy si mají děti samostatně hrát. Ano, dvě se zabaví spolu, zatímco jedináček více vyhledává společnost dospělého, ať pro komunikaci nebo aktivitu.
Ovšem ta vzájemná interakce dětí je také další předmět zátěže pro rodiče, protože není vždy hladká.
Jedno dítě se snáze "uklidí" k samostatné aktivitě, ke spánku, k prarodičům... než více dětí.
Ve všech dalších ohledech je prostě druhé dítě druhá starost. Emocionální, časová, finanční, organizační...

Life lepím náhodně. Sledovala jsem diskusi, nemám osobní zkušenost, v 55 jsem babičkou čtyř vnoučat (4, 3 a dvakrát rok), ty starší hlídám v řádu dnů a beru je jako relax. Ale pořád mám možnost je "vrátit, když se pokazí". Ale ty vypadáš že fakt víš, do čeho jdeš a jediné, čím bych snad přispěla je zkušenost, že jedináčci starších rodičů jsou jiní, než všechny ostatní děti, chybí jim ten dětský svět, rodiče už většinou nemají kamarády s malými dětmi, minimálně do školkového věku vyrůstají převážně mezi a s dospělými. Pokud mají sourozence, nepoznáš, hádáš, jestli dítě vyzvedává rodič nebo prarodič - u jedináčků si troufám říct, že to odhadnu téměř s jistotou (mluvím o zkušenosti ze školky a volnočasových aktivit pro děti). A pak snad ještě, že nesouhlasím s názorem, že jedno dítě - žádné dítě a u dvou je problém. Tady moje zkušenost a praxe říká pravý opak, jedno dítě do vysokého věku vyžaduje stálou interakci dospělého, dvě a víc jsou rychle v podstatě samonosné, vystačí si. Jediné, čeho lituji u svých dětí, že když jsme si pořídili 10 a 6,5 roku po starších nejmladšího, nerozhoupali jsme se ještě ke čtvrtému a ten "parťák" mu většinu dětství očividně chyběl. Ale on byl natolik specifický, že být první, snad zůstane jedináčkem a když jsme se dostali z nejhoršího, byla by mezera mezi nimi už zase moc veliká. Přeji hodně štěstí! A přikláním se k názoru, že bych ráda znala pokračování.

Já bych do toho šla, už jenom proto, že "zlikvidovat" případného sourozence mi přijde děsné...

Muumi,

to podle mne nejde tak brat.Ja jsem na IVF byla 4X nevyslo to. To je celkove tak neprirozeny proces, ze embrya v chladaku jsou to posledni s cim bych si delala starosti.

Life, tak jsem si přečetla tvé další texty, a mám z toho ještě lepší pocit

Ty to máš v hlavně srovnaný, kdybych byla "volná duše" připravená se někam vrtnout, chtěla bych se ti narodit, chtěla bych, aby se o mě v tandemu starali máma i táta, co si život uspořádali tak, aby pracovali doma