Diskuze : Hlavní : Kdy mít děti

Hm, tak moje starší děti odmaturovaly a nejmladší šel do první třídy. A zase všechno znova Na schůzky budu chodit do 58 A zrovna dnes jedny máme, bléé..

Tenhle efekt pozoruji na svém fungování s vnučkami. Jsem sice daleko starší a asi bych byla unavenější, kdybych si to tak "brala", jako svoje děti. Jenže jsem v naprostém klidu, téměř nevychovávám, navíc vím, že je mám jen na pár hodin, starší dnů, a pak vracím - a již to vědomí krátkodobosti člověka uklidní (a samozřejmě se dospím, pokud noc nebyla klidná). A k tomu přístup rodičů vnuček, kteří jsou hodně v pohodě a dětem "dovolí...", takže já ani nemám moc co rozvolňovat nebo mít pocit, že holčičky "kazím"

Garance neexistují, holt si to budete muset rozhodnout sami... i s tím rizikem, že třeba ne všechno vyjde dobře... Mám dvě kamarádky, které měly děti ve věku 45+ - obě přirozeně a obě ale skončily u jedináčka, protože další už se nepovedlo.

Já bych řekla, že pro dítě je lepší mít sourozence - protože v okamžiku, kdy bude dospělé, tak vy už budete poměrně dost staří - bude vám kolem sedmdesátky a dá se počítat s tím, že už budete mít různé zdravotní obtíže a omezení - a že je lepší, pokud tomu člověku zbývá ještě nějaký zdravý příbuzný. Manžel je jedináček starších rodičů (43 a 50) a ačkoliv jeho rodiče žili dlouho, tak tchán se vnoučat nedožil vůbec a tchýně zemřela, když jim byly tři a čtyři roky... a v těch osmdesáti letech si fakt na malé děti netroufla... ale myslím, že kdyby manžel měl sourozence, tak by pro děti bylo lepší vědět, že je někde nějaký strejda / teta - prostě "ještě někdo".

Z mého pohledu - nejsem typická mladistvá rodinkářka, vypadající o deset let mladší a stále aktivní. Je mi přes padesát, mám artrózu a i když jsem před deseti lety lezla na El Capitaina, tak dneska mám problém vylézt schody do patra... a jsem moc ráda, že jsou děti plnoleté, a relativně samostatné (jsou na VŠ, takže nejsou samostatné finančně ani jinak, ale zvládli by život nejspíš i bez nás). Nicméně ty už stejně jedno dítě máš, a budeš muset tohle (své stárnutí) stejně řešit - počet dětí už to zase až tolik nezmění. A máš mladšího partnera - takže alespoň jeden z vás by na tom měl být lépe ještě nějakou dobu...

Takže já se přikláním k tomu, že druhé miminko zkusit - když už ho máte "načaté". A prostě se uvidí (ono kdo ví, jak to půjde)

Federiko, ano! Je to skvělé: přijedou, rádi se vidíte, nestačíte se vzájemně naštvat a zase odjedou A jinak můžeš úplně vydechnout a dělat si, co chceš.
Mám pocit, že jsem si to poctivě odpracovala a odpočinek a kus života zase jen sama pro sebe si zasloužím.
Lhala bych, že se mi nikdy nezasteskne po časech, kdy byli malí, to se mi zasteskne.
Ale je to spíš nostalgie, v reálu už bych to opakovat nechtěla, všechno má svůj čas.
Mám psa, který také potřebuje dost času péče, takže úplně bezprizorná se necítím, a oproti dětem to má výhodu, že pes hodně a ochotně spí

Jo,přesně takhle to je
Já se ještě ptala syna, jestli myslí, že tam mám jít a ona pobaveně: " A co bys tam jako dělala? Už tam ani chlebíčky nemají..."
Takže časem škrtám ty rodičáky, výlety s dětma, taxikaření s dětma, víkendový závody od rána do noci, vyrábění všeho možnýho...Co pak zbyde?
Dnesk přijel po dlouhý době starší syn. Dal si s nám husu, zapojil veškerou nefunkční techniku, kterou u nás jinak nikdo nedělá a zase odjel.
V duchu jsem si říkala, že to náhodou nebude špatný, když takhle všichni zajedou jen na tu husu a zase klídek
A žádný rodičáky