Diskuze : Hlavní : Kdy mít děti

Moje dcera začala spát celou noc až ve dvou letech, kdy jsme ji přestěhovali z dětské postýlky na velkou valendu. Předtím se furt budila a brečela, pak jsme zjistili, že v dětské postýlce měla asi málo místa nebo pocit, že ji ty šprušle omezují. Přes den ale od dvou let už nespala vůbec. Syn se do dvou let budil po jedné hodině v noci na mlíko a pak už moc nespal, různé kňoural, pobrekaval a o půl čtvrté razantně vstal, chtěl snídani, obléct se a hrát si se mnou. Dcera chodila spát ccca v 10, pak to vstávání v noci k synovi, kdy jsem už neusnula od té jedné a o půl čtvrté aktivita, to bylo pro mě, jako by mě někdo mlátil pánvi po hlavě. Pamatuju si, jak jsme si hráli v kuchyni, abYchom nikoho nerušili, všude temná tichá noc a konečně ve 4.15 se z rádia ozvalo :" Kupředu levá, kupředu levá, zpátky ní krok!"" konečně dospělý lidský hlas! Pak byla ranní rozcvička, kterou jsem absolvovala a to mi asi zachránilo duševní zdraví v té době. Celé dny jsem pak chodila jak automat, v hlavě vatu, naprosto zpomalená a vyčerpaná a když si jednou týdně rodiče dětí vzali na dvě hodiny na procházku, okamžitě jsem padla na pohovku a spala. Spaní se vylepšilo, až bylo synovi tak 4-5 let, ale do osmi let k nám neustále lezl do postele, mrskal sebou, kopal nás do ledvin, mlátil rukama do hlavy, když jsme ho přestěhovali zpátky, za chvilku přišel znovu, BM si pak šel lehnout do jeho postele, protože musel být vyslány do práce a já jsem zůstala trpět s malým drakem. Jakž takž jsem se vyspala až když bylo synovi těch 8 a dceři 10 let. Cítila jsem se vymačkaná jak citrón a na pokraji nervového zhroucení.

Fren,
já vůbec nechápu,proč by ty děti měly bejt nešťastný?
V dnešní době, kdy každý druhý manželství rozvedený, rodiče často nejsou schopni se dohodnout, děti často nevědí jestli jsou holka, kluk nebo něco jinýho, jestli se spíš řezat nebo polykat prášky-dnes budeš řešit to, jestli se fungujícím rodičům 30 nebo 50?
Řekla bych, že tohle je úplně jedno.

Lahvičku do rohu postýlky udělám také, ale už je to zlozvyk, kdykoli se otočí už šátrá po lahvičce, dvouletá stává co tři hodiny. MAzec.
Když nedostane mlíko, stačí ji pár kapek, tak začne vřískat a vzbudí roční segru a budou vřískat obě.
Tak zatím na to jdu cestou nejmenšího odporu, udělám dvě lahvičky do postýlky a pak vstanu udělám další dvě.

Když jsem donucena vstávat ráno, jsem vyřízená, vypravím starší děti do školy a holky posadím před obrazovku, abych se mohla vysprchovat a vypít si silný čaj. PAk už jsem použitelná.
Ale to není věkem, jsem prostě sova stejně jsem to řešila i ve dvaceti, rána nedávám celý život.

Plánovaně jsme si pořídili 3. dítě v mých 40. Jsem sice trochu línější a unavenější než dřív, ale spíš je to tím, že každý potřebují něco jiného, je mezi nimi větší věkový rozdíl, ale ne zas takový, aby mě už nejstarší nepotřebovalo.
V tvém případě nevím. Kdybych po druhém tak moc toužila, už bych ho měla. Přes tři roky věkový rozdíl už je luxus, který si v tvém věku spíš nemůžeš dovolit. Čím víc od sebe, tím náročnější to bude a tím starší budeš... Přirozeně to nešlo? My jsme si dali termín a nechali na přírodě - pokud otěhotním do mých 40. narozenin, pak jdeme do toho. Pokud se nezadaří, má to tak být, necháme dalších pokusů a zůstaneme jen u dvou.

Neznámá, syn se budil v noci na mlíko taky nejmíň do dvou let. Dělala jsem ho taky skoro poslepu. Na nočním stolku jsem měla termosku s horkou vodou, lahev se studenou a lahvičku s dudlíkem, ve které bylo nasypané odměřené mléko. Když se v noci vzbudil, tak jsem sáhla na stolek zalila mlíko vodou, protřepala a podala do postýlky, která byla přiražená vedle naší, se sundanou postranicí