Diskuze : Hlavní : Kdy mít děti

V 18 to není nutný, ale 48 je trochu extrém.

To je taky specifikum Rodiny, že třicetiletý lidi lítaj po světě. V mém okolí normalně choděj do práce.

Já se přidávám k názoru ne. Myslím že miminko a menší dítě se dá zvládnout, ono ani nic jiného nezbyde ale sil to může stát mnoho.
Mě se ale takhle pozdní rodičovství příčí z toho důvodu, že v 60 letech budeš mít doma dvanáctileté dítě a v 70 letech studenta na VŠ. O tom že bys ve zdraví užila vnoučata se ani nebavíme, ale na mladého člověka budeš věšet břímě péče o rodiče v době kdy bude chtít zakládat svoji rodinu a to je špatně. Máme důchodce dva a ve věku který tady všichni říkají že žádný a je to starší paní (70 a 78) a vyžadují péči už oba. Oba už je máme x let přestěhované do těsné blízkosti.Ten starší už hodně potřebuje, třeba k lékaři sám již nejde , má špatné nohy, nenakoupi si bez našeho odvozu, peru, pomáhám větší úklid atd.

Není fér myslet na své dítě do cca patnácti a pak už mě nepotřebuje.

Mám kolegyni, je jí stává 30 má batole a miminko s nedávno pohřbili tatínka protože ji měli rodiče pozdě. To není životní etapa kterou by měla řešit. Ano stát se může kdykoliv cokoliv ale dítětem před padesátkou tomu jde člověk úplně naproti.

A do statistik souhlas s Fren , matka v 35 až 40 je stará

Takže průměrné prvorodičce je dnes skoro 29, takže 34+ je běžné a není co řešit.

Já to měl podobně, první dítě ve 23 letech, dodnes říkam, že mělo přijít o pár let později, cítila jsem se strašně, kamarádky pařily a já měnila plíny. Navíc i finančně to byla krize, k bydlení jsme měli obří ruinu, manžel rozjížděl podnikání, odjel ráno a vrátil se pozdě večer, peněz málo a to málo šlo do bydlení. Děsný.

Mladší děti si neskutečně užívám, naprosto jiná konstelace. Nemusíme řešit jestli koupíme střechu nebo auto, nemám výčitky, když se rozšoupnu a nakoupím jim nové oblečení nebo drahou hračku nebo jedeme na dovolenou.... Manžel je doma, pracuje jen to nejnutnější, užívá si prcků, když je krutá noc, nechá mě ráno dospat.....

Dokud to nezkusíš, stejně to nezjištíš. Za sebe jen můžu napsat vlastní zkušenost v tom, že první těhotenství jsem měla stejně ideální jako ty, dítě taky bezproblémové, spací, odložitelné k manželovi i babičkám atd. S druhým bylo všecho jinak, těhotenství příšerné, dítě vyžadující zcela mou pozornost, naprosto neodložitelné...Věku to nepřisuzuji, děti jsem měla ve 33, resp. 37 letech, ale ten rozdíl v těhotenstvích i dětech je velký. A to nemluvím o pubertě, tu u prvního dítěte jsem ani nezaznamenala, zato u druhého dost citelně. Jsou ve všem jako noc a den, přestože mají stejné rodiče i přístup k výchově. No a taky to může být úplně jinak, třeba se ti povede i druhé dítě naprosto v pohodě.