Diskuze : Hlavní : Kdy mít děti

to může být věkem a zkušenostmi, v 25 si můžeš myslet, že je to tvoje chyba, v 35 už asi ne

TaJ, moje první bylo podobné, k tomu jsem měla permanentní pocit, že tak vyvádí, nejí, nespí, řve, měl reflux, takže pořád zvracel obloukem, protože jsem špatná matka, druhé dítě mě uklidnilo, že to není mnou

Elho
"Člověk nezná sám sebe ohledně mateřství, natož partnera." Přesně.

Jinak je to celkem snadné, s těmi partnery. Stačí být "holka do nepohody" - tedy mít partnera, kterého miluju. Má své mouchy, ale nikdo nejsme dokonalý. A má mě rád. A tak co bych chtěla, vždyť jinak je to fajn kluk. Prostě ROZUMNÁ A TOLERANTNÍ. (Vše platí i naopak samozřejmě.) Jenže ty nedokonalosti můžou rázem s příchodem miminka hrát zásadní roli, buď to zvládnou rodiče vykomunikovat a najdou cestu. Nebo ne.
Taky je spousta holek, která to měla doma dost na houby. Mají posunuté hranice vztahů, klasicky i hledají toho zástupného otce a tak. Takže opravdu průšvih nevidí, nebo i nechtějí (touha mít svou rodinu, své zázemí, moje doma). A s dětmi nastane velký průšvih. Taky to někdy může být vztah "já mám děti, on domů donese nějakou vyplatu a já zařídím všechno ostatní" - chlap se veze, ženská táhne tu káru až do průšvihu, kdy jí dojdou síly. A zjistí, že už to takhle nejde.

Libik, no některé jsou, stejně jako někteří chlapi. Jenže chlap to má v tomhle jednodušší

Jakože si pořídím dítě s pitomcem, protože někdo si s ním stejně dítě pořídit musí?

Umím si představit, že je mi hodně přes třicet a toužím po dítěti, pak bych zvážila jestli ho uživím a dítě bych si pořídila s nějakou náhodnou známostí, kterou bych nekontaktovala. Pitomce bych si teda do života netahala.
Nebo kamarádka má plán, ještě dva roky počkat, jestli se nenajde láska jejího života a pak někde sbalit milionáře, pokud možno ženatého (aby ji nelezl tolik do života, nechce ho rozvádět, chce dítě se zazobaným chlapem), a udělat si dítě s ním.