Diskuze : Záliby : Psaní knih

Souhlasím, není to tak jednoduché. S knižním vydáním by musel souhlasit vydavatel fejetonů, často to je spojeno s finančními nároky, není to tak jednoduché. Kdyby chtěl vydat své fejetony Josef Klíma či jiný hodně známý autor, byla by to jiná, tam se nakladateli i vyplatí zaplatit něco původnímu vydavateli, ale u autorů, kteří nejsou mediálně "provaření", se do toho v dnešní době nikdo nepustí. Pokud se tedy fejetonista nevzdá honoráře za knihu a sám si nedomluví s časopisem či novinami, že popustí práva navydání někomu jinému - bezplatně.

Takove zakazky nastesti nemusime brat.

výstižné

Z toho, co píšeš, je mi celkem nejasné, zda chceš opravdu bibliofilské vydání nebo malonákladový tisk.

Většinu omezení klasických tiskáren a nakladatelství ti tu už dámy vypsaly.

V nízkém nákladu si můžeš tisknout:
Na malonákladovém digitálním stroji (to nemá ale s bibliofilií moc společného, kromě toho můžeš použít jen některé typy papíru, aby se stroj nezničil).

Na starém stroji pro knihtisk (zaplatíš štoček, který je drahý, ale malý náklad udělají, mohou tisknout na různé papíry, a když to vytisknou technologicky nesprávně, tedy tak, aby byl vidět lehce vytlačený tisk, bude to vypadat fajnšmekrovsky).

Můžeš využít různé grafické techniky – tedy litografii, nějakou rytinu nebo lept na kov, dřevoryt... (touto technikou tiskl knihy třeba Josef Váchal, ale pámbu s tebou, jestli hodláš celou stránku sazby ručně ďoubat do dřeva).

Na laserovce. To se může hodit jako mezilisty > třeba mezi nějaké grafiky nebo tak.


K obrázkům – výše uvedené techniky limitují možnosti reprodukce obrázků a jejich případné barevnosti.

K vazbě – pro 20 ks připadá v úvahu buď zase nějaký malonáklad (tuhou vazbu samozřejmě dělají běžně již od 1 ks, viz třeba fotolaby, které dělají fotoknihy v pevné vazbě) nebo ruční práce. Pro tvoji představu – asi před 10 lety jsem si nechala svázat 2 knihy u asi nejvyhlášenějšího ručního knihvazače u nás, byl to malý formát cca A5, šíře hřbetu cca 5 cm, polokožená vazba – 1 vazba byla za 1200 Kč. Také jsem se byla zeptat v Jedličkově ústavu, kde měli (mají?) knihvazačskou dílnu, ve které pracují jak klienti ústavu, tak profesionální knihvazači, a tito chtěli ještě víc.

Plátěnou vazbu bys ale mohla ideálně a levně (!) získat tam, kde vážou diplomky.
Běžně ji dělají i stroje, to není žádná bibliofilie, ale kvůli 20 ks nikdo nebude rozjíždět stroj.

K ceně – ta bude každé firmy jiná, i stejná technologie má různé vstupní ceny materiálů, různé formáty, výrobní postupy atd. Ke kalkulaci musíš zadat všechno přesně, rozměry, vazbu, typ papíru, barevnost, náklad... každá maličkost ti změní celou kalkulaci.

Papír – nejběžnější je obvykle křída, v mnoha tiskárnách je dokonce levnější než různé bezdřevé papíry, protože mají takové odběry, že jim to tu křídu zlevní. Pokud bys kývla na křídu (i když u něčeho, čemu bych říkala bibliofilie, bych asi hledala nějaký zajímavější papír, aspoň strukturovaný, když už ne ručně přepouštěný), tak je určitě lepší matná než lesklá.

Pokud bych sama chtěla tvořit nějakou speciální knihu a měla bych na to peníze, nechala bych ručně vysázet pár stránek (básně?), tiskla bych černobíle s nějakou doplňkovou barvou (červenou?) na ruční papír, doplnila bych grafickými listy nějakého mého oblíbeného českého autora – a buď bych nevázala vůbec (jen bych vkládala do nějakých zajímavých ručně vyrobených desek, nebo bych vázala, ale neořezávala papír, aby vyniklo, že je skutečně ručně vyráběný.

Pokud bych chtěla pár kousků něčeho s fotkami, kašlala bych na umění a šla bych cestou běžné fotoknihy. Dá se docela použitelně graficky upravit, nemusíš mít profesionální SW a výsledek potěší.

Umělecké fotky může také buď vkládat do desek, nebo jako dřív, když ještě nikdo barevně netiskl, nalepovat fotky do ČB knihy.

Pokud bys chtěla využít služeb vašho domácího redaktora, grafika, ilustrátora, je otázka, jak jejich produkty levně namnožit na pouhých 20 ks jinak, než malonákladovým tiskem. A proč se vlastně nezeptáš toho grafika? Ten by ti měl poradit...

Nebo kniharske uciliste.