Diskuze : Hlavní : Hračky

Zerat, taky jsme letos našemu 12 letému předělávali pokojíček z dětského na už trochu studentský...nicméně barvy mu tam zůstaly víceméně stejné, on tam od tří let měl hlavně sytější modrou v kombinaci s limetkově zelenou a má tyhle barvy rád pořád...k tomu dřevěný nábytek - většinou borovice a smrk...ale vlastně jsme předělávali jen jeden roh, jinak zbytek tam měl už od toho předškolního věku - jednoduchou dřevěnou postel, šuplíkové komody, psací stůl s rostoucí židlí (tam teď má už kancelářskou), takže jsme akorát vyměnili regálovou sestavu s krabicemi na hračky za komody se šuplíky a dvířky a nad ně jsme udělali úzké poličky na vlakové modýlky...no a zmizely prakticky všechny hračky, kromě plyšáků...jejich místo už teď zaujal hlavně počítač, kamera a televize...ještě budeme řešit novou židli ke stolu, protože tam má od necelých 5 let rostoucí otočnou a pojízdnou židli Actikid a už je pro něj nízká a úplně mu už nevyhovuje...nemáš náhodou nějaký tip? Hledám ideálně tmavě modrou, se šedou konstrukcí (černá by se mu tam moc nehodila), bez područek, s látkovým potahem (teď má koženkovou) a aby vydržela to jeho neustálé poposedávání, nadskakování, klečení na ní, popojíždění...on prostě nedokáže delší dobu na židli sedět normálně

To máš Kopřivo svatou pravdu. Ale do téhle svaté pravdy se bohužel občas zamíchá ještě to, že můžeš doma všechny děti vychovávat stejným způsobem a přístupem a u jednoho se to třeba nějak zvrtne až zvrhne. To jen tak na doplnění tvé hezké pravdy, která je i mojí pravdou.
A ještě je škoda, že tohle člověk většinou pochopí až když má vychováno.

Předloni v deseti letech jsme ještě koupili jedno Lego. Dva roky sestavené leželo na skříni kvůli kamarádům a kamarádkám, aby si měli s čím hrát. Letos se vše přesunulo na půdu a došlo k celkovému předělání pokojíčku na "studentský". Dětské barvy nahradily neutrální šedobílé. K Vánocům bude bílý psací stůl. Na půdě nechávám pouze leporela a dětské kvalitní knížky, Lego, autodráhy, vláčkodráhy - zbytek vyhazujeme.
Hračky jsme vždycky kupovali s rozmyslem a myslím si, že se děti nikdy necítily ošizené, ale nikdy nedostaly vše, co chtěly. Některé věci jsme opravdu nekoupili a vesměs jsme potom nikdy neslyšeli, že by to chtěly. - Spíše se nechali navnadit reklamou.

Ona ta radikalita bude asi jen v tom psaném projevu... Nebo třeba neumím být radikální v zásadních věcech, tak se vyžívám v nepodstatnostech tohoto typu .

Každý to má jinak, to je mi jasné. Nikomu do výchovy nemluvím. Určitě i mým kamarádům se zdají některé naše výchovné postupy nepochopitelné. A všechno má své pozadí, kromě faktorů, které jmenuješ - my třeba máme švagrovou, která miluje nakupování a zahlcuje věcmi jak své děti, tak naše. Bez konzultace kupuje věci, které bychom rádi věnovali našim dětem my jako rodiče, protože je vnímáme jako něčím zásadní (třeba první hodinky) nebo naopak jako takové, které se mají dát, když jsou potřeba a ne buď jen tak nebo čekat na nějaké významné datum (notebook na domácí výuku - ten jsme teda včas utli). Když má narozeniny jeden, dárky od ní dostanou všichni. Pak ale jejich potomek je schopen v sedmi letech spustit řev, že jeho sestřenice dostala to, co on ještě nemá. A rodiče se na něj zlobí, jak je nenasytný, "když přece máš všechno, co chceš a vůbec, já jsem ti to koupila taky, ale dostaneš to až doma."

A souhlasím i s tím, že rodič nemusí poznat, co jeho dítě trápí. Ale věřím taky v to, že má-li dítě doma láskyplné prostředí, ví, že jsme tu pro něj, tak ho povolení sníst denně jen jednu kostičku čokolády možná naštve, ale duševně nezmrzačí.

V tomto věku je ještě zajímalo lego. Dnes mě třináctiletá silně překvapila, ona by brala klidně ještě další. Něco z Harryho Pottera. Tož tak...