Diskuze : Hlavní : Tchán a tchyně

Ruth, ano.

A ta dohoda se chtě nechtě týká i toho dítěte, do jeho života zatraceně zasáhne. Takže si, zvlášť u větších dětí, myslím, že mají nárok se vyjádřit a že není divu, když nelibě nesou zasahování nad rámec - který je třeba domluvit a rozhodně ho automaticky neurčí nový člen domácnosti.

Vzpomínám si na debaty zde, kde se řeší, jak je někdy složité mít i milované příbuzné na delší návštěvě. Tohle je ještě o ligu větší nápor na sžívání a toleranci, takže nevychovávání "domácího" "novým" členem považuju za dobrý nápad.

Monty,

uvedla jsem to jen jako technickou poznámku, že to může být naprostá pravda. O vhodnosti takové poznámky jsem nehovořila.

A teda já stále vycházím z libikova případu, kdy se nastěhuje otčím k matce dítěte 11+, ne k představě, že tam spolu léta žijí a otčím zvelebuje bydlení. Většinou lidi řeší vynášení koše v domácnosti, kde žijí, mnohem dřív než rekonstrukci domu, do kterého se nastěhovali a nepatří jim.

Ostatně libik myslím vychází i z představy, že muž to dítě neživí. To dítě má matku (a v libikově rodině sirotčí důchod). Jasně že mnozí partneři ty děti podporují a je to fajn, ale není to zdaleka samozřejmé (vím o dost rodinách, kde pak druzí manželé už nemají společné účty, podílejí se podle dohody na platbách na domácnost, nakupování jídla a provozu, ale třeba oblečení, školní věci a tak řeší matka zvlášť z vlastních prostředků).

Sovice, nejsem si jistá, proč mi to píšeš.

Monty, ano.

Sovice, já tu psala o taktu. A o tom, že partner by měl +- zaplout do chodu domácnosti, kam se přistěhoval. A taky že se nějakou dobu budou vzájemně okoukávat. Pokud partner vybalí poslední kufr a začne buzerovat, bude asi brzy zase vystěhován.