Diskuze : Zdraví : Ostatní nemoci a potíže

Stará huso, jo, něco na tom bude. Já jsem bývala hodně nemocná jako dítě, v dospělosti už prakticky vůbec, obvykle mám tak jednou až dvakrát za rok rýmu, někdy ani to ne. Neschopenku jsem neměla nejmíň 16 let, co je syn na světě. Manžel byl jako dítě taky dost často nemocný a občas i potom v dospělosti.
Náš syn je v tomhle zvláštní úkaz - odmalička je nemocný úplně minimálně, poprvé snad v 5 letech s angínou, pak ještě dvakrát a od cca 9 let nic. Jednou za čas rýma, nebo taková ta lehčí virozka, většinou konec léta, začátek podzimu, když se ochladí. Ani ve školce moc nechytal nemoci, nikdy neměl zánět ucha, nebo průdušek, ani laryngitidu, ani žádnou pátou, nebo šestou nemoc, jen ty neštovice. Nepovinná očkování nemá téměř žádná. Jen klíšťovku a teď jsme dávali meningokoka. Dokonce ani vši ve školce ani ve škole nikdy nechytil. A navzdory tomu, že měl dlouho dudlík a jako malinký často usínal s flaškou mlíka v puse a sladkého spořádá celkem dost, tak doteď nemá ani jeden zubní kaz a nikdy neměl ani na mléčných zubech.
Netuším po kom zdědil takovou dobrou imunitu, ale jsem za to fakt moc vděčná

Huso, 2+3 hodiny každý den za jakéhokoli počasí je super, víc jsi udělat nemohla

Silvie, mně řekla dětská doktorka, když jsem si jí stěžovala, že jsou děti imrvere nemocné, že prostě se narodí se silnější nebo slabší imunitou. Někdo stoná víc jen v dětství, někdo celý život. A je pravda, že moje děti bývají dost často nemocné i v dospělosti. A to jsme celé jejich dětství od miminek chodívali ven dvě hodiny dopoledne a tři hodiny odpoledne každý den v týdnu, za každého počasí. Do doby, než nastoupily do školky, nebyly vůbec nemocné. Zato potom to bylo v pondělí šly do školky a v úterý večer nebo v noci na středu brekot, řev, bolení ouška, v krku, horečka a už to jelo. 14 dní doma, v pondělí do školky, v úterý večer nemoc a neustále do zblbnutí. Syna to přešlo s věkem kolem 12 let, dceři pomohla autovakcína také v té době. Ale i tak jsou tak třikrát, čtyřikrát v roce nemocní dosud.

Děsí mě to, že se nebere vůbec v potaz individuální stav dítěte. Vím, jak unavená jsem i bez teploty a s blbou hutnou rýmou. Jak se mi chce spát. Je mi zima a tak.
A ve školce čekám, že děti jsou prostě schopné se účastnit aktivit. Cvičit, být venku, zapojovat se. Nemám možnost dítěti dopřát klidový režim v průběhu dne. V tom je možná už ZŠ mírnější v tom - že kromě tělocviku se nečeká extra fyzické aktivní zapojení. No, ona stačí i ta nutnost být pozorný a na příjmu.

Nevím, jestli to je úplně v přístupu k dítěti, myslím to získávání imunity. S oběma klukama jsem od mala chodila ven za téměř každého počasí, mnohdy jsme byli venku sami. Starší syn často kaslal, býval doma ze školky, bral atb. Mladší syn měl první atb ted v 16 letech na cerny kašel. Rozdíl v přístupu nebyl, přesto nemocnost zásadně odlišná. S atb syn do školy nechodil, ani s tím svým silným kašlem, byl unavený. Ale u nás tchyně nepracovala, takže jsem nemusela řešit OCR. S rýmou do školy chodili, tu mají některé děti skoro celý rok.