Diskuze : Drbárny : Drbárna pro učitelky

s pár trojkama na gympl není šance, přitom stačí mít blbou učitelku, a nejen kvůli známkám samotným, kvůli průměru, ale hlavně kvůli sebevědomí a chuti dál se učit
blbý učitel dokáže dokonale odradit, a ještě to tou známkou podpoří

Syn měl na gymplu trojku z angličtiny, neměl ji rád, přestože už do školy šel s chutí učit se angličtinu, chodil do kroužku a bylo vidět, že mu jde

o pár let později má c2 z angličtiny a španělštiny, jazyky mu jdou s minimem práce, ale nechat to na škole, neuměl by a nechtěl by se učit
stejně tak to bylo s chemií a matikou, teď na vš s tím nemá problém, na gymplu skoro propadal

najít pak chuť a odvahu dá dost práce a přitom je úplně zbytečný k tomu takto dojít

a podobných znám víc než dost i ze základky, na střední s maturitou ani nejdou, těší se, až se nebudou muset učit, až je nikdo nebude ztrapňovat, přitom to jsou chytrý děcka, jen si bohužel nesedli s učiteli a/nebo nemají zázemí doma
nebýt známek, myslím, že by jim bylo líp celou dobu školy a že by měly víc odvahy jít studovat

Já jsem sice uměla číst ve 4 letech, v 5 násobit a dělit, ale samé jedničky jsem měla jenom v první třídě. Minimálně z psaní a čtení(!) jsem měla dvojku (mám dyslexii, tím, že čtu od 4 let knihy, jsem trénovaná, ale nahlas čtu nesmysly. Někde cestou mezi očima a pusou se to pomotá). No, a pak jsem si nudu zpestřovala vlastními aktivitami - kecáním, čtením, svačením..., což mělo za následek několik až ředitelských důtek.
Ale od dětství se mi doma posmívali, že jsem "paní učitelka". Asi jsem měla tendence k vysvětlování. Naučila jsem nevidomou ségru normální abecedu (a ona mě Brailla), plavat, kanadského bratrance číst česky, ve druhé třídě mě učitelka nechala u tabule vysvětlovat matiku...
Ty kecy v rodině vedly k tomu, že jsem až do 46 let odmítala i pouhou představu, že bych mohla být učitelka.

Federiko, nemáš děti, který by se pohybovaly kolem průměru, tam je to problém

je dobrý občas vykouknout ze své bubliny

Yuki,
jak kde.
Nevybavuju si žádnou situaci, kdy by známky mých dětí měly nějakej vliv na jejich budoucnost.

Půlko, důraz na pomůcky na prvním stupni mi též přišel extrémní, už i za mé vlastní školní docházky, zpětně viděno.
Ale i toto záleží na konkrétní učitelce, jedno z mých dětí mělo pohodářku s nadhledem, která to zdaleka tolik nehrotila.