Diskuze : Drbárny : Drbárna pro učitelky

u nás je nejvíc učitelkovatá moje maminka, nikdy neučila, ale chtěla, nesměla za komunistů, já jsem původně učit nechtěla a pak rozhodně ne na základní škole 😁 kluci si nestěžují 🙂

Už za mého dětství se o učitelkách tradovalo, že je s nimi těžký život, protože mají sklony "učit" všechny okolo včetně manžela. Sama učitelka nejsem, ani z mé rodiny nikdo, ale mám dvě kamarádky učitelky. Že by nějak nadprůměrně poučovaly, to ne, ale jsou hodně organizačně zdatné a mají sklon všecko řídit. Mně osobně to nevadí, já mám zase sklon se podřizovat. Jedná je teda rozvedená, druhá má v manželství hlavní slovo, je to takový ten tahoun, ale jejímu manželovi to evidentně vůbec nevadí, je tak spokojený.

tak za mne do učitelské profese jdou často (samozřejmě nejen!) takový ty holky šprtky, co musí mít přesně narýsované okraje apod. S takovýma to musí asi být dost náročný to soužití

Katko, tohle ale nemají jen učitelky.
Rodiče mojí kamarádky přesně toto dělali ji i vnoučatům. U nich bylo asi důvodem, že oni byli bez vzdělání, měli fyzicky náročnou delnickou práci a potomstvu přáli "lepší život".

Myslím, že je to jednoznačný. Každá práce tě formuje.

Když 8 hodin denně učíš, nejde to nepřenést do své povahy, resp. abys šla dělat učitelku a vydržela to, musíš mít jistou povahu, a tak se povaha (vrozené či naučené sklony) násobí profesí... + když je to žena a přičteš k tomu takové to mámovství, tak to může být fakt dosti výživné...

Ale to je i jinde. Já bohužel, ač neučitelka, taky furt někomu něco vysvětluju, jsem tím prorostlá. Spíš mám ale pocit, že je to takové "mámovství", které já přenáším i vůči zaměstnancům a klientům...
Fakt 100x vidím, že se zaměstnancem mluvím, jak s vlastním dítětem a tak.
A i klienty je nutné někdy pochválit a ocenit, někdy povzbudit, když už nemají sílu, někdy dodat odvahu, někdy trochu být přísný, někdy vynadat... Taky říkám, že jsem taková jejich máma - mohou (musí) se mi svěřit a já musím odhadnout, jak na ně...

Jenže mě to spíš štve, než že by to úplně kopírovalo moji povahu, jak já se cítím šťastná mezi "sobě rovnými", když chvilku nemusím nikoho nic učit, nikomu nic vysvětlovat, nikomu nic radit....

Osobně vlastně nikde nikoho, kdo je učitelka neznám... resp. znám je ze školy, ale pak je neznám osobně. Tak nevím, jak moc si to svoje postižení profesí do života přenáší. Akorát tchýně učila, ale tu znám už jen jako v důchodu, za aktivní profese jsem ji neznala.

Ale vidím jiné lidi, z jiných profesí, co si z práce do osobního života odnáší, včetně sebe samozřejmě, tak asi učitelky výjimkou nebudou.