Diskuze : Drbárny : Drbárna pro učitelky

Chtěly to učitelky.

Tak ono jde i o to, co ten ředitel kontroluje.

Taky jsem si jako ZŘŠ vybírala z některých tříd sešity, ale rozhodně jsem nekontrolovala, jestli mají děti napsané datum a podtržený nadpis. Mě zajímala práce vyučujícího, tedy obsah sešitů byl obrazem jeho práce. Bylo mi jedno, že někdo měl salát bez desek a jiný načančaný krasopis, důležité bylo, že v sešitech nebyly hlouposti, viděla jsem skladbu činností nebo to, jak dotyčný hodnotí a na čem bazíruje. Zejména na prvním stupni se ze sešitů dětí dalo zjistit mnohé. Ale i na druhém stupni, třeba právě v matematice, bylo co sledovat.

No a pak mě třeba zajímalo, když si někdo naobjednal pracovní sešity za 1500 Kč/osobou a k tomu za 800 Kč/osobu běžné sešity, jak je tedy využívá.

Inspekci, kterou se v podobných případech stále argumentuje, sešity nezajímají vůbec.

To mě nikdy nenapadlo, že školní sešit je pomůcka pro dítě.

Mně se to nepovedlo jen u nejtaršího dítěte v první třídě. V tomhle mám naprosto jednoznačný názor, že poznámky jsou pro žáka a je to jeho pomůcka. Ale to je dáno tím, že mě všechno úhledné papírování od vždycky neskutečně obtěžovalo. Mám k tomu vyloženě odpor a ve škole jsem za to měla neutále kartáč. S mou dyspraxií ale poznámky v žádoucím stavu mít zkrátka nebudu. Zlepšilo se to až na konci druhého stupně. U mě se teda nezměnilo nic, jen učitelům to začalo být čím dál víc jedno. A normálně s tím žiju, akorát jsem se teda dala na IT, takže vztah k ručně psaným papírům jsem zjevně nezískala dosud. Každopádně mě ani nenapadá, k čemu by to v praxi bylo, kdybych ty skvělé sešity vést dokázala.

Majáková,
doufám,že píšete jen o dětech na prvním stupni.
V opačném případě jsem ráda,že jsem tohle u svých dětí nezažila.
Pro starší dítě má být sešit pomůcka. JEHO pomůcka.
A stačí klidně jeden na. všechny předměty, pokud to tomu dítěti vyhovuje.