Diskuze : Záliby : Kočka

Když to tak čtu, tak to je sbírka zvířat zralá na blázinec. Já mám už od prostředního kocoura podezření, že to jsou mimozemšťani, kteří se špatně adaptovali a pořád úplně nechápou, co a jak. Náš předchozí byl původně holub. Určitě. IQ, pohyby, i zvuky měl jako holub.

My máme mámu a dvě "koťata" (už rok a půl).

Koťata se ničím divným neprojevují.

Máma je ale začala nesnášet, když odrostly kojení + šla na kastraci. Došlo to do té fáze, že nechodí ani domů. Říkáme jí královnička naše. Je krásná a důstojná. Jednou za týden (velmi výjimečně třeba 2x) se vzletnou chůzí dostaví na dvůr k domu a když ji ničím neurazíme (nechceme ji chytat, hladit...), milostivě počká, až jí z domu přineseme jídlo, milostivě se (za zvuků našich chlácholivých a přemlouvavých hlasů, že jestli nechce jít domů) nechá nakrmit a pak zas vznešeně odejde. Občas je ochotná jít tedy i do domu a najíst se tam, ovšem bez přítomnosti koťat, na ty vrčí a při jejich pokusu jít vlastní mámu přivítat a očuchat, tak je profackuje. Nají se, postaví se ke dveřím a zase odchází. Kdo ji krmí celý ten týden, netuším, ale dáváme samozřejmě granule i ven, tak možná chodí v jinou dobu se najíst těch venkovních. Hubená není. Když porušíme zaběhnuté postupy. tak je schopná otočit se a odkráčet i bez nakrmení.

Její přístup je - dovolím vám mě nakrmit a přesvědčit se, že ještě žiju, ale bude to podle mého, jinak si trhněte. Já tu být nemusím.

Aghato,
díky, radost číst!

My máme pomocnou školu. Zvlášť když leží na gauči v pelíškách a hledí na mě, jako když jsem spadla z višně. Jsou to stájové polodivoké kočky, které se rozhodly, že budou domácí. Jsou hrozně hodní, vánoční stromek nám pořád stojí, do kuchyně nechodí, večer se se mnou dívají na televizi. Žerou, co dostanou (po letech, kdy byli krmení sporadicky si fakt nevybírají), chodí na svůj záchod a učí nás chodit po schodech (lákají nás na schody, abychom je šli krmit). Spoustu zlozvyků domácích koček nemají. Akorát teda nepochopili, že je máme kvůli tomu, aby drželi myši od baráku - oni nám je naopak nosí dovnitř. Obvykle živé. A pak na nás mňoukají. Asi si myslí, že nás musí naučit lovit? Přitáhli i malého králíčka. Hugo je maličký černobílý kocour, skoro čtyřletý - ale má obří tlapky - asi nikdy pořádně nevyrostl, protože nebyl dost krmený? Na to, že je venkovní polodivoká kočka, tak si klidně usne na zádech s odhaleným břichem.
Guido je starší, vet si myslí, že cca osmiletý. Je zřejmě hluchý - nebo nahluchlý. Slyší zvuky, ale nedokáže je určit v prostoru - párkrát se mi podařilo ho vyděsit, protože mě neviděl přicházet. Hugo se nechá vzít do náruče, ale úplně ztuhne / zhadrovatí. Guido se vzít nenechá, má z pokusů panickou ataku - vyrve se a zdrhá - ale tak, že třeba klidně vletí plnou parou do zdi - úplný mimoň. Možná někdy žil se psem - místo kočičího volání tak divně vyje (ale třeba je to tím, že neslyší?) - a pořád všechno olizuje - Huga, nás, ale třeba i pelíšek, na kterém leží. Ani jeden nás nikdy nepoškrábal. Kočičí hračky vesměs ignorují, ale když se do něčeho pustí, tak to během chvíle naprosto rozcupují.
Jsou fakt zvláštní. Ven chodí spíš Hugo, Guido mi přijde, že je rád, že je na stará kolena v teple a krmený - ale občas si (mi?) pro nějakou tu myš dojde, někdy je i sežere (pokud jí neodchytíme živou a nevyhodíme ven). Jsou fakt zvláštní.

Skvěle napsané .

Taky máme jednu zakrslici, co vše, co "uloví", hází do misky s vodou, prostě má za to, že kořist je třeba utopit. Nejčastěji tak končí gumičky do vlasů .

Její matka chodí za nejmladší dcerou jako pes. Bydlí u ní v pokoji a opouští ho jen pod pohrůžkou násilí, kdy je odnesena k miskám, aby se aspoň nažrala.
Protože ji terorizuje jeden z kocourů (kdysi ji miloval, ale zahnula mu s bráchou, když pán netušil, co po něm chce.....stihli to asi týden před naplánovanou kastrací ještě coby odrostlá koťata ), takže odmítá chodit na bedýnky a čůrá jedině na hadr. No a nebo na cokoliv textilního, co se někde zapomene válet.

Zbylí dva jsou relativně normální. Jedno byl nerudný kříženec maiňáka, ale na stará kolena se z něj stal neuvěřitelný mazel. Druhá je bílá vlezlina, co se baví tím, že vbíhá do každých dveří, které se otevřou, a protože ví, že tam nesmí, tak zase fofrem vybíhá ven.