Diskuze : Drbárny : Mladé maminky

Annet, každý jsme jiný. A přesto, že jsem od dětství nemyslela na děti, mám těch dětí pět.

Já cítím, že kdybych založila rodinu s bývalým partnerem, tak by to sice nebylo žádné peklo a rozhodně bychom neměli jen špatný život, ale jsem strašně ráda, že mi tenhle vztah nevyšel a dala jsem se dohromady s někým, s kým se k sobě hodíme mnohem lépe.

Já je mám, jen přišly o deset let později. Když jsem kromě touhy měla i pocit, že mám správného partnera, zkušenosti i zázemí. Člověk by měl kromě patnera poznat dobře i sám sebe a jsem si jistá, že jsem ve dvaceti sama sebe neznala, navíc představy o mateřství byly realističtější později, než v těch 20. Taky díky zkušenostem s dětma, které jsem získala jako au-pair i prací ve školství.
Netvrdím, že to nemusí vyjít 18 leté matce, to vůbec ne. Když si ale představím, že bych měla děti se svým ex, který mě až po nějaké době soužití začal hlídat a kontrolovat, tak mám husinu. A že mohu říct, že jsem si ho vzala ve 21 letech proto, že jsem po rodině a zázemí toužila. A děti chtěl i on, ale dnes už vím, že to byl pouze prostředek, jak mě udržet doma. Ale jsem za tuhle zkušenost ráda, k tomu sebepoznání přispěla celkem hodně.

Annet, skoro jistě přehodnotí ;-)
Náš nejstarší sliboval deset a jsou z toho zatím maximálně dvě.


ovšem já doufám, že vzhledem k naším malým dětem, starší děti s vnoučaty ještě chvíli počkají )

Kalendářní věk nepokládám za to nejdůležitější. Toužit v 17-ti po dítěti mi přijde nejen normální, ale i zdravé, holka se stává ženou a je to přirozený proces zdravé ženy. Že to není vždy nejlepší doba na realizaci je ovšem taky fakt. Člověk by měl umět své pudy či touhy odložit, pokud k tomu nemá vhodné podmínky, popř. ty podmínky není schopen akceptovat, zěnit, nebo celkově si poradit.
Nejsem zastánce toho, aby se člověk zajišťoval ve všech směrech a měl stres z toho, že dost nenašetřil. Ale měl by vědět, jak si poradí i bez toho našetření.

Takže klidně v 18-ti, klidně v 35.