Diskuze : Hlavní : Vícečetné rodiny

Měla jsem jendo takový dítě. Nikde nevydržel, všude ječel, z metra a většího shluku lidí měl fobii,válel se na zemi, plival, vypadal nepříčetně křičel, bylo utrpení s ím kamkoli jet.
Ale pití bych s ní řešit nemusela Cestování s ním bylo tak šílený, že jsem měla vždycky všehcno -klidně i dvakrát- s sebou, jídlo pití, hračky, zábavu, cokoli, jen aby to bylo s ní snesitelnější.

Tuten, B ne ale C ano, nevedela jsem, cim jsi jela

Tuten, jestli bych vydržela, nebo vystoupila a šla někam shánět pití, to by asi záleželo na tom, jestli bychom někam pospíchali a kvůli tomu zdržení nám měl ujet nějaký důležitý spoj apod...pokud by o nic nešlo, tak bych asi vystoupila a to pití někde koupila...i když teda doufám, že bych se do takové situace ani nedostala, protože jsem většinou zvyklá před odchodem třikrát kontrolovat (nebo se ptát syna), jestli máme všechno, speciálně to pití hlídám dost...ale zase chápu, že se třema dětma je to dost hukot...

fren, nám se tak vyvedla až poslední dcera. Kdyby taková byla ta první, určitě by zůstala jedináčkem. Tato poslední mě totiž přivedla na dno sil, na pokraj vyhoření a od udušení polštářem byl mnohdy jen malý krůček. Prostřední se naučila brečet až od té nejmladší, ta byla úžasná. Takže jsem rozhodně neměla dojem, že třetí dítě nezvládneme

přesně to mě napadlo, jakožto spolucestující bych přešla do jiného vozu
s dětma jsme tohle naštěstí moc neřešili, díky věkovému rozestupu to bylo snadnější a třeba pití bych měla u sebe určitě já (a stejně tak jsem tahala krámy, které skvěle odváděly pozornost) takže prostě uřvané scénky v mhd neznám, vždycky bylo něco, čím je zabavit (a taky jsem do dvou let kojila a to je dokonalý způsob, jak dítě zklidnit)