Diskuze : Peníze a bydlení : Nádobí a příbory

Já ti nevim. Líbí se mi spousta věcí - koberce, nábytek, nádobí, povlečení... Ale pak si vždycky řeknu: "uklidni se ! Potřebuješ to - nepotřebuješ. Vejde se ti to někam - nevejde." Už jsem se naučila své nakupovací vášně krotit a trochu o nich přemýšlet.
Mám dvě sady nádobí - jednu takovou prostou, přírodní, jemně béžovou z Ikey, hodí se ke všemu. A pak cibulákovou, protože jí měl můj muž a nechtělo se mu jí zbavovat (vyhazovat). K tomu mám pár talířů zachráněných od kontejneru, takových vesnických, otlučených a ty jsou hrozně vděčný, když je použiju. Takoví psi z útulku.
Tohle nádobí používám už asi 13 let, odešly jen cibulákový hrnky na kafe, protože jsme s nima občas ťukli. Další hrnky mám prostě bílý.
Pak jsem jednou několik let toužila po povlečení ze Scanquiltu - Kapradí, tak jsem si ho koupila - za poukázku z práce. A jedno povlečení vyřadila.
Vánočního nemám lautr nic. Vánoce máme i tak. Bez vánočního byznysu.
Černý nábytek jsem měla, za mlada, když jsem byla punk. V kombinaci s oranžovou. Byl to opruz, nekonečný prach. Teď mám nábytek dřevěný, neb nadčasový. Kuchyni bílou. Stěny taky. Doma mám všechno do přírodna, do šeda, béžova + oživeno červeným etnokobercem.

To nádobí si kup jenom když se zavážeš, že ho fakt budeš používat.

Vítr z hor, ano, i moje babička.
Vyprala v mýdlové vodě, rozložila na trávu a chodila kropit.
To fakt nemám kde uskutečnit.
Mohu věšet na dvůr, kam v létě svítí slunce, ale v zimě tam spíš padá popílek a je vlhko.

"Kdysi jsem znala člověka, co toužil po černém nábytku, a mně se dělalo zle jen při té představě."

Jako představa mi to blbé nepřijde, i jsme černý nábytek měli, ne tedy komplet, převažovala bílá a na podlaze dřevo. Jenže je na tom vše vidět a ani psychicky to není moc povznášející. Takže tmavý nábytek už nechci nikdy. Když jsem viděla komplet tmavý pokoj Emy Destinové na výstavě, tak to bylo jak v hrobě.

Skutečnou 13. komnatu najdou návštěvníci v druhém suterénu. Ze tmy vystupuje veskrze černý interiér s originálním nábytkem z bytu věhlasné operní pěvkyně Emy Destinnové včetně symbolicky ze skříně vylézajícího kostlivce, jenž připomíná jejího tichého společníka doma i na cestách – skutečného kostlivce Ivánka. Temnota komnaty odkazuje, jak k zálibě v okultismu, tak i k smutným posledním létům života „božské Emy“.





Na závěsech a povlečení mi to nevadí, to mi sedí k tmavé noci a spánku.

Moniko, to ano.
Ale mně se zdá, že v interiéru zašedne, když se nesuší na vzduchu a na slunci.
Možná dělám nějakou chybu, ale bílé prádlo se mi nikdy nepodařilo udržet dlouho sněhobílé, přes všechnu chemii.

Taky nemám sušičku a to bílý schne stejně jako barevný. Na vyvařku peru i když není bílý, ale je světlý.