Vrátili jsme se z Krkonoš, kde jsme si po dlouhé době užívali jako rodina. Byli jsme tam od neděle do čtvrtka a dalo se tam poměrně dobře přečkat do šílené vedro. Sněžku jsme nakonec odpískali, protože je přece jen Aňulka malá na to, aby strávila několik hodin otřesů v klokance. Tak jsme aspoň šli do Obřího dolu naproti zbytku, resp. většině výpravy. Takže Aňa má za sebou v necelých 4 měsících výstup nad 1000 m n.m. a první výjezd za hranice všedních dnů do Polska.
Jelenia Gora je docela hezké městečko, ale trh mně celkově trošku zklamal, nicméně prozkoumám nabídku sporťáků na českém trhu a možná se na jaře do Polska po nějaký vrátíme. Poměrně slušně vybavený sporťák tak vyšel na cca 2.100,- Kč.
Prohlédli jsme si i Karpacz, což je jakýsi polský Špindl a hlavně jsme viděli Sněžku v celé její důstojnosti. Na polské straně jí necloní žádné jiné hory, jako u nás, ale ční se parádně nad údolím.
Aňulka byla celou dobu hodná, jen se jí nechtělo spinkat ve skládací ohrádce a budila se s očičkama vytřeštěnýma, kde to je. Asi jí vadilo, že leží tak hluboko a okolo sebe má síť. Když se nad tím zamyslím, tak se jí vlastně ani moc nedivím. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme Peťu přestěhovaly na gauč a my spaly ve velké posteli a najednou byl klid. Co se jí ale hrozně moc líbilo, bylo sprchování. Sahala na vodu a dokonce pod ní omylem strčila i hlavičku, je teď totiž jak z hadích ocásků. Jen zalapala pusinkou a ani neplakala, naopak. Vypadalo to, že se jí to taky líbilo.
A ještě něco o Andrejce – hrozně jí zajímá všechno, co souvisí s Aňou a péčí o ní, takže chtěla vědět proč mám ty bílé tampony do podprsenky. A jednou jsem přišla v bílém tričku a Andrejka hned hlásila – jé, ty máš průhledné tričko. Vidím ty víčka na mlíčko! |
