Andulka bude mít v sobotu už pětiměsíčniny, tak jsem jí dneska koupila dárek. Židličku na krmení. Přišel nám totiž leták z Globusu, kde jí měli v nabídce za 2290,- Kč a já měla vyhlédnutou za 2.400,- Kč, jenomže tahle je lepší, protože má konstrukci kovovou a ne plastovou jako ta původní. Byla jsem se schválně podívat v Tescu, kde jí mají také, ale o 1.400,- Kč dražší…. Tahle se dá různě polohovat, má bezpečnostní popruhy, nastavitelný stoleček, dá se složit a je taková bytelná. Mám z ní radost a věřím, že Andulínce se bude taky líbit, až z ní uvidí na svět J.
Pro samou svatbu jsem zapomněla nabonzovat, co provedla švagruška Lenka. Andrejka měla nektarínku, ale ta byla děsně kyselá, tak jí samozřejmě dala mámě. Lenka jí ochutnala a musela dát Ajině za pravdu. Ptala se mně, co s tím má dělat. Tak jsem jí poradila, ať to hodí na zahradě do křoví. To ale musí přehodit smrčky, které lemují terasu. Lenka ještě řešila, že tam asi nedohodí, tak jsem jí řekla, že to kdyžtak půjde sebrat a dohodit dodatečně. Léňa se napřáhla a hodila. A v tu ránu se ozval příšerný řev od sousedů. Měli tam návštěvu, v klidu popíjeli kafe a Lenka je lehce rozčísla tou nektarinkou J J. To ale umí moje švagrová daleko házet! Asi se inspirovala olympiádou v Aténách.. A hlavně Andrejka s Lukajdou z toho měli neuvěřitelný zážitek, co ta jejich máma provedla. Lenka se samozřejmě sousedům omluvila, ale já se na terase za smrčkami řezala jak blázen…
A den předtím perlila i Andrejka. Přivezli nám dříví, tak jsme ho všichni vozili, skládali, sekali, prostě každý přiložil ruku k dílu. Když pak mladý odcházeli, taťka jim děkoval za pomoc, načež se k němu Andrejka otočila a povídá: „Co nám, dědo, děkuješ? Jsme přece jedna rodina, tak si musíme pomáhat, ne?“ Prostě to zas, holka jedna, vystihla…
|
