Andulka na nás začala pěkně povykovat. Když to udělala poprvé, rozhlížela se, odkud ten zvuk přišel, ale velice záhy pochopila, že je to zábava a že to dokáže sama. Taky jí hrozně chutná žínka, když se koupe. Ale to má po mně, to chápu. Taky jsem hrozně ráda žvejkala mokrou žínku. Její „závislost“ je natolik velká, že se po té žínce natahuje do všech směrů a možná, kdyby bylo víc místa, by se třeba už i otočila…. Ale radši ne, ve vaničce to není to pravé ořechové…
V pátek jdeme zase na Světýlka. Minule se nám to moc líbilo, zavzpomínala jsem na básničky, které jsem už zapomněla a Andulka byla nadšená, jak jí cvičím s nožičkami a ručičkami. Ale nejvíc jí nadchlo Berany, berany… duc. To se chechtá jak o život. To byla i úžasná scénka, když jsme všechny děti (bylo nás asi 6) pomalu k sobě přibližovaly, až jsme nakonec udělaly to duc. Dětem se to líbilo, ale vypadalo to tam jak v rybářském kroužku, protože většině těch prcků tekla z pusinky pořádná třpytka J.
Taky jsem se předvedla jako nesmírně šikovná maminka a vyrobila jsem Andulce chrastítko z kroužku na záclony, rolničky a dřevěných korálků. Holčička mi asi chce udělat radost, protože je to teď její nejoblíbenější hračka J |
