Vrátili jsme Andrejku. Škoda. Byla totiž neskutečně hodná a dokázala zabavit Andulku a navíc s ní byla legrace. Jen kdyby nemluvila tak nahlas…hi hi hi… Když jsme jí to říkali, tak nám to hnedle vysvětlila tím, že její táta a brácha jsou trochu hluchý, takže musí mluvit nahlas, aby jí slyšeli! Taky, když jsme jí přivezli domů, ptal se po půlhodině brácha, kdy že si jí zase vezmeme, že už mu z ní drnčí hlava J.
Ještě než jsme odjížděly do Prahy, byla den předtím protivná, tak jí brácha říkal, že jí asi k nám nepustí, protože zlobí a zůstane doma a bude pracovat. Načež mu odvětila, že bude pracovat i u nás a on se ptal jak. A ona že prý se mnou bude chodit na cvičení. Brácha říká, ale to přece není žádná práce! Načež Andrejka, jako vždy pohotová, odpověděla – Ale budu z toho zpocená, ne?? J
Taky mi předváděla Odettu a jela jako na koni (a správná princezna sedí na koni bočmo) a když jako zastavovala, zvolala: Brrrr. Tak jí říkám, že brrr se neříká, že to je prrr. Zamyslela se a povídá – A když jedu kočárem, tak to říkám brrr??? Tak jsem jí ujistila, že jen pokud je jí zima…. J
Další nový výraz použila, když mně slyšela, jak říkám, že si Andulka mrní oči. Podle Andrejky si je vrní…
Prostě „regrace“ byla celou dobu.
Andulka se bohužel vrátila ke svému současnému normálu – vstávání a baštění po dvou hodinách v noci. Asi má růstový spurt anebo jí prostě už mlíčko nestačí a budu chca nechca muset začít přikrmovat. Uvidíme, co zítra řekne doktorka na půlroční prohlídce.
|
