Díky tomu, že mám neuvěřitelně šikovného švagra, jsem už zase přilepená ke klávesnici a nemusím řešit abstinenční příznaky J Tomáš zvládl přes víkend zrekonstruovat celý můj úžasný počítač a jsem mu fakt nesmírně vděčná, protože to je nad moje chápání.
Týnka dostala neštovice, tak jsme v neděli, když jsme byli pro to pecko, k nim naklusali celá rodina a teď doufám, že to Andulka chytí a budeme mít taky puntíkatou holčičku. Čím dřív budeme mít tyhle nemoci za sebou, tím líp. A rozhodně je to „příjemnější“ teď v zimě, kdy je venku stejně hnusně než v létě, když je dlouhý krásný den. Jenomže prý děti do roka to chytnou málokdy, zvlášť kojené. Tak uvidíme.
O víkendu jsme vyrazili na nákupy do Makra – Peťovi přišla poukázka na 300,- Kč, že tam jako dlouho nebyl, tak aby měl motivaci. Tak jsme udělali seznam a v Makru jsme zjistili, že poukázka zůstala samozřejmě doma… J Andulku nám hlídala mamka a vlastně jsme jí poprvé takhle nechali „napospas“ bez rodičů. Zvládli to úplně super, holčička celkově za celý den ani nezaplakala. Navíc tam byla Andrejka a Lukajda, takže měla o zábavu postaráno. Jen ať si zvyká, jsem ráda, že je kolem pořád spousta lidí, že snad i separační období nebude tak hrozné. Zatím tím evidentně netrpíme.
Ráno přiskákal koník John J. Je to dárek pro Týnku, tak jsme museli vyzkoušet, jestli je v pořádku J. Andulka je z něj naprosto unešená, ukázala jsem jí, jak se na něm dá krásně skákat, tak to hned opakovala sama. Kouše mu uši a chechtá se na něj. Napsali jsme si o něj taky Ježíškovi a když to Ježíšek nezvládne, tak jí ho objednáme k narozeninám. Teď stejně ještě nesedí, tak si to pořádně neužije. |
