Andulka včera oslavila 4 neděle a zítra bude na světě už měsíc. Je skvělá ve vyplivování dudlíku do dálky (přestože nám Dana půjčila asi osm typů, které zavrhla Kristýnka, ani jeden naší Aninku nenadchl), umí dělat rozkošné ksichtíky, ale když se konečně usměje, člověk by jí snesl modré z nebe. Má moc ráda mléko od maminky a za poslední dva dny dokonce pije „jen“ 30-40 minut místo standardní hodiny a prsa to kvitují s povděkem. Ráda se koupe, umí prdět jak starej chlap a občas si nakaká až na záda. Moc jí nebaví krkat, ale ráda se houpe na míči. Když si má krknout a máme jí na hrudníku, má hlavičku krásně nahoře a vypadá trochu jako pejskové, co se dávají na zadní okno v autě. Hlavička jí taky takhle poskakuje a jazýček u toho vyplazuje taky podobně. Také jí baví přetáčet se na bok, takže přebalování má hnedle jiný rozměr. Přes den neví, jak by usnula a nejlíp zabírá procházka s kočárkem, ale chce to pořádné kořeny, přes které se drncá. Večer usíná docela dobře a krásně spinká cca 6 hodin, ale už vydržela i 7, za což jsme jí nesmírně vděční J.
Já jsem za ten měsíc „ztratila“ 14 kg a přes pupík spoustu centimetrů, což dokazuje fotka (teda doufám, že to zas neblbne a povede si mi to tam nacpat). O víkendu jsme ve Skalici trochu slavili ty moje trojky, i když asi úplně nejlepší jsou ty trojky, co mi narostly v těhotenství a když se přes noc nalijou, tak bych klidně řekla, že jsou to až čtyřky J. Po dlouhatánské zimě jsme grilovali a kdyby nezačalo pršet, mohlo to být ještě lepší. Takhle jsem tedy natáhla na kočár pláštěnku a byli jsme venku i přes nepřízeň počasí, dokud se naše koťátko neprobudilo hlady.
Ve Skalici spí Andulka v postýlce ještě po Peťovi, jen jsme jí nechali nastříkat, protože jí můj drahej manžel prý okousal J. Byla to pro ní docela velká změna, takže první večer proplakala, ale pak usnula kolem 23 hodiny a zase spala až do rána. Nakonec jsme jí dali okolo postýlky deku, aby jí to trošku připomínalo domácí pelíšek a její mantinel a hlavně ta postýlka je kovová a má šprušle dál od sebe, takže Aňa měla asi strach z toho velkého prostoru. Další noci už byl zase klid. Když jsme v neděli přijeli domů a dali jí zase do její postýlky, tak koukala, chudinka, tak vyjeveně, kde to zase je. Doufám, že si brzo zvykne.
Zítra jdeme do poradny, tipuji, že by Aninka mohla mít tak 4,3 – 4,5 kg. Je fakt, že když jí uspávám a skáču s ní na míči, už mně celkem bolí ruce a záda J. Je to prostě kus ženské. Také budu pro změnu volat do Brandýsa, jestli už můžeme přijet na očkování proti tuberkulóze. Prý není v celé republice vakcína. To je fakt k neuvěření! |
