| 
 
 | 
	|  |  | 
| Jak se Matýskovi nechtělo...  |  |  |  | Autor: Kacii&Matýnci , 12.2.2007 |  |  |  |  | Konec těhotenství jsem trávila v podolské porodnici. Ležela jsem na rizikovém P3 už od 29.12., trpěla jsem jak pes a sledovala jak na sál odvážejí mé gestačně mladší kolegyně. Na Silvestra mě pustili domů, ale v pátek 2.1. jsem zas měla nastoupit s tím, že v pondělí bude vyvolávačka a hurá - Matýsek bude na světě. To jsem si ještě myslela, že vzhledem k několikaměsíčnímu udržování těhotenství nebude problém porodit dřív a bez tabletek. Nicméně navzdory snahám se tak nestalo a já se v neděli večer nachystala, ve sprše strávila asi hodinu (Matýskem to nehnulo) a nemohla usnout. V noci mě opustila již několikátá spolubydlící, jak já se nemohla dočkat rána... 
 Ráno během vizity ale nepadlo ani slovo o nějakém rození dětí, na můj dotaz mi bylo řečeno, že se zázrak odkládá a to nejspíš na konec týdne!!! Jaké překvapení... Během dne mi chodily poněkud monotematické SMS...
 
 Kolem mě se neustále nevesele a nechtěně rodilo, já podnikala tůry po schodištích, trávila hodiny ve sprše a ono pořád nic! (Proč já jen brala ty kila magnezia, nevíte?)
 
 Ve středu 7.1. bílé pláště rozhodly, že nastal ten správný čas a že se jde na věc. Porodnice byla čerstvě vyprázdněná po silvestrovské a novoroční populační explozi, ideální čas (jaký omyl). Nikoho nenapadlo, že tuto noc je úplněk...
 ~ Ráno v 9:30 zavedena první tableta. Během půl hodiny nastupují kontrakce po 3 až 5 minutách. Na monitoru ukázkové velehory a jinak nic.
 
 Chodím chodím chodím po chodbě, ignoruji SMS, zkouším sprchu...
 
 Kolem poledne druhá tableta. Kontrakce zesilují.
 
 Chodím klečím chodím po chodbě, ignoruji SMS, sprchu už nezkouším- moc pracné.
 
 Stále se neotvírám.
 
 Kolem 16 h mě přesouvají na předporodní pokoj, otevřená jsem na 2 prsty (konečně!), poslouchám hrůzostrašné historky spolurodících o zastavených kontrakcích. Přichází sestra s injekcí a utěšuje mě, že buď se to rozjede nebo zastaví, já se vyspím a zítra budem pokračovat. (Bože to má být útěcha?!?)
 
 Stahy po 2 až 3 minutách, dost bolí, chápu proč je hekárna HEKÁRNA... Dostala jsem večeři, buřtguláš, ohřál se půl hodiny a zas šel...
 
 K večeru přišel Martin, z jeho návštěvy si moc nepamatuju, jen to, že ho ve čtvrt na devět přišla vyhodit sestra...
 
 Následuje další prohekané okno (ubohé pozastavené spolutrpící...)
 
 Ve 23:53 SMS: Spíš? Už je líp? Budeš rodit ještě dnes v noci nebo už můžu jít spát? (To byl taťka Matýsku...)
 
 V 0:05 mě odvádí na přípravnu, dostávám povolení povolat tatínka (Ale nemusí pospíchat, času je dost maminko...). Následuje telefon: Přijeď, rodíme, nepospíchej, ale dělej!!! (Občas nevím, co chci...)
 
 Holení (Musí to být? Musí, při prvním se většinou stříhá!)
 
 Yal (Přesvědčím sestru, aby se slitovala a dala mi jejich, svůj nemám).
 
 Opravdu dlouhá sprcha, vyhání mě. (myšlenka: skutečně nemůžu rodit tady???)
 
 Bude to dlouhá noc.....
 
 |  |  Zobrazeno doposud 783 x. |  |