Valentýnský dárek - I,

10.2.2006

Tak si sedím v kleci s kámošem ve zverimexu, docela nuda. Jé, někdo příchází, a blíží se k nám. Trochu se napřímím a křičím: Jé, ty chceš králíká? Vem si mě, jsem malej, hodnej, moc nebobkuju, slibuju, jen si mě vezmi domů. Fakt, ono to zabralo, bere si mě domů, huráááá. Ale fuj, kam mě to strká, je to tady malé a je tu tma, pomoooc se budu bát. Proč to tak drncá a je tu najednou takovej kravál??? Ať už to skončí….Ticho? Napínám ušiska, opravdu, už je ticho a neháže to se mnou. Pozor, slyším nějaké hlasy, pak se nade mnou zjeví nůž, uáááá, nezabíjejte mě, jsem si ještě nic neužil. Uff, světlo a už vidím, můj novej pán mě bere do ruky a hladí a dává nějaké paní. A proč ta paní brečí? A ptá se toho pána, kde mě vzal? No, to je jasný snad ne? Ve zverimexu, jsem pravý zakrslý králík standart (blbý jméno co?). Ta paní pořád brečí a nechce mě vzít do ruky, prý je to týrání zvířat, prý mi nemají co dát žrát. No to snad ne? Já chci najíst!!! Pán jí povídá, že mi žrádlo koupil, to jsem teda rád. Konečně si mě paní bere do ruky, se ještě docela klepu. Dali mi napapat, napít a nechali proběhnout po sedačce. Mají ji docela pěknou, tak jsem jim ji trošku vylepšil – počůral a nechal pár bobečků v rožku. To je pěkná dekorace ne? Když to ale uviděli, hned mě vrací do krabice, hmm, tak to asi neprošlo.

11.2.2006

Ráno mě vítají a říkají ahojky a nějaká různá jména, pořád ještě neví, jestli jsem kluk nebo holka:o))) Pustí mě trochu proběhnout po místnosti, kde mají tu pěknou sedačku. Docela mi to klouže, co s tou podlahou mají? A víte, co jsem dostal večer? Úplně novej bejvák, super klec a jen a jen moje. Mám tu dokonce záchod, si myslí, že na něj budu chodit:o))) Čerstvé seníčko, nová miska, napáječka a něco na kousání. A taky papírovou stříšku, aby na mě nebylo při spaní vidět. No, vypadá to, že se mi u nich bude líbit. :o))) Asi s nima začnu kamarádit. Pořád mě fotí, jsem star!