Tak už máme i po poslední letošní dovolené, kterou jsme s Natálkou strávily ještě s babičkou Růženkou. Byly jsme v Jižních Ćechách, kde jsme původně měly jet k příbuzným, ale tak nějak se to vyvrbilo, že jsme nakonec hledaly jiné ubytování a našly jsme - u pana Hrubeše. Bylo to ubytování v soukromí - kde jsme měly k dispozici dva pokoje - ložnici a kuchyň také s postelema. Dále samozřejmě WC a koupelna - prostě vpodstatě luxus :o)
Musím říct, že to bylo super. Babička se totiž maximálně starala o Natálku a já měla veget - tedy skoro veget. Babička musela občas odpočívat a nebo chodit na cigárko na záchod :o) Ale abych to upřesnila - měla jsem čas přečíst si Šifru mistra Leonarda - což 500-tiset stránková kniha, takže jsem asi opravdu měla víc klidu. Chodily jsme i na výlety buď s kočárkem nebo s klokankou, co nechala babička ušít. Unést ale cca 9-ti kilovou Natálku byl docela záhul - hlavně na dlouhé tratě - tedy konkrétně, když jsme šly na houby. Musel na nás být v lese docela fajn pohled - já s dítětem na břiše a babička s Betynkou (pro nezasvěcené - to je babiččin pejsek, neboli fenka).
Babička ale měla ještě jeden důležitý úkol - do půlnoci vstávat k Natálce, aby si na ní Natka zvykla a já abych pak mohla 15.9. jít pryč. No tak, že by se nám náš pokus příliš povedl se říci nedá, ale babička se opravdu snažila. Poprvé Natálka, když jsem k ní nepřišla já, vřískala dost hystericky a mě se rozplouvaly veškeré naděje na to, že bych mohla jít daný den pryč. Další den ale kupodivu Natálka - sice plakala - ale plakala tak nějak normálně a chvilkama se i utišovala - asi únavou. Vždycky, když pak babička dala Natálku ke mě, tak Natálka rázem přestala plakat a začala se na babičku chechtat - prostě je to malá mrška závislačka. No uvidíme, jak bude spinkat tento týden a podle toho se buď půjdu bavit ven, nebo se budu bavit doma :o) Samozřejmě pak poreferuji, jak to probíhalo.
Ale abych se vrátila k naší dovolené, od které jsem maličko odběhla. Asi nejvtipnější zážitek jsme měly, když jsme jeden večer Natálku krmily sunarem - ona né a né posedět v klidu a furt cestovala po kuchyni a my s babičkou a Betynkou samozřejmě za ní. Když už jsme jí dostihly, tak Natálka se u toho všelijak kroutila, takže jedna z nás držela lahvičku a druhá Natálku - fakt si s náma to dítě dělalo, co chtělo. Jo a Betynka - ta samozřejmě pomáhala taky - všechny nás hezky myla (tedy olízala), abychom pak už měly klid a nemusely do sprchy :o) - strašně hodný pejsek to je :o))
Takže závěrem bych chtěla poděkovat babičce, že jsem měla po skoro 10-ti měsících týden, kdy jsem se o Natálku nemusela z 90 % (těch 10 % nechávám tatínkovi) starat a měla jsem od ní chvilku pokoj. Babi moc a moc děkuju :o))
