9.6.2007
Tak jsem se poprvé sám posadil. Byla to ale zatím spíš náhoda. Hned ráno v posteli u našich jsem byl zase jak z hadích ocásků. Plazil jsem se po mámě i po tátovi, kteří by nejraději ještě spali. Já měl ale energie na rozdávání a rozhodně mě jen tak ležet nebalilo. A tak jsem se vytahoval na rukou a klekal jsem si, až jsem se z toho posadil :-) Nutno podotknout, že i když jsem si před tím sám nikdy nesedl, tak mě rodiče občas posazovali. A ze sedu mě moc baví vytahovat se přímo do stoje. To jsem vždycky ve svém živlu. V poslední době bych nejraději pořád stál, kdyby to šlo. Nejraději bych se zvedal hlavně o své nákladní auto. To je ale přece jen trošku nestabilní a nejspíš bych si odřel nos. Zkouším to taky v obýváku o taburetek, o ohrádku, která zatím spíš slouží jako skladiště pro mé hračky a nebo když lezu po rodičích.
Jinak v poslední době zlobím trošku se spaním. V noci jsem hodně neklidný a často se budím rozmrzelý. Na obzoru je možná další zub - první nahoře. Snídani jsem si sice protáhl až na půl sedmou (do té doby jsem se klidně dožadoval svého přídělu už ve čtyři ráno :-( ), ale během noci si mě mamka většinou přesune do velké postele, aby ke mě nemusela pořád vstávat. Mezi rodiči se mi spí přece jen líp. Snad se to zase časem zlepší a budu spát ve své postýlce tak hezky jako dřív. |
