V pondělí oslavila naše holčička svůj první svátek a v úterý prvních 100 dnů. V neděli jsme na její a Kristýnčinu počest grilovali kuřata (výběr jména byl podmiňován ročním obdobím, aby byl důvod právě ke grilování na ohni J), ale Aňulka měla naprosto čertíkovskou náladu a celé odpoledne proplakala. Nepomohlo vůbec nic. Ani prso, ani chování ani poskakování ostatních členů rodiny. Nakonec jsme jí vykoupali už po 18.00 hod. a to se konečně zklidnila a v 19.00 hod. už spinkala naprosto vyřízená. Přes celý den totiž naspala asi jen hodinu, tak byla neskutečně unavená.
Dostala spoustu dárků – oblečení i hračky a my jsme jí ještě koupili hrající kolotoč nad postýlku. Jenomže přece jen už je na tuhle hračku moc „stará“, protože jí nestačí se na to dívat, ale nutně to potřebuje vzít do ručičky. A ono to nejde, protože je to moc vysoko. Takže když kolotoč natáhnu, začne hrát, Aňa okamžitě zpozorní, začne se usmívat, vysloveně má radost, která končí tím, že zjistí, že na něj nedošáhne. Takže se nakonec začne vztekat J.
Naprosto andílkovský den měla naopak na oslavu svého 100.dne. Ráno se pořádně vyspinkala (a já s ní), protože po tradičním ranním kojení usnula kolem 8.00 hod. Pak se ještě asi 2x probudila, já na ní udělala pššššš, pšššš, pššššš a holčička zase vytuhla, až jsme nakonec vstávaly v poledne J. Celý den pak byla výborně naladěná, pořád se smála a povídala, „bez odmlouvání“ usnula i přes den a ještě jí to vydrželo na večerní procházku v kočárku! Ani nám nevylejzala ven. S mamkou jsme jen nechápavě kroutily hlavami a samozřejmě jsme jí chválily o sto šest. Ale to má asi po mně. Když jsem vyspalá, jsem hned taky mnohem roztomilejší… J
Pravidelně nám chodí s koupáním pomáhat Andrejka, i když na Aňulku žárlí, že se jí všichni věnují. Sama to přiznala. Dokonce se mně ptala, kdy si už vezmu Andulku od babičky a že její máma tam chodí, aby mohla celou dobu chovat Aňu a nechce pak jít domů… Přesto všechno to vypadá, že Andrejka i Lukajda mají svojí malou sestřenku rádi, pořád jí pusinkují a snaží se jí ukazovat hračky, případně jí zabavit, když pláče.
Takhle právě Andrejka chtěla dát Aně do vaničky kačenky, které dostala k svátku od babičky, ale byly ještě zabalené. Ptala se mně, jak to má rozbalit, tak jsem řekla, že to je jedno, ať klidně ten obal roztrhne. Andrejce se to povedlo a hned se taky pochválila: „Jsem malá, ale šikovná“ J
Ona je vůbec hned se vším hotová. Mamka uvařila bramboračku a Andrejka říká: „Baru, já tam něco mám na té bramboře“. Já na to, že to je majoránka, že jí tam mám taky a Andrejka naprosto suše odvětila: „No jo, ale ono to má nožičky!“. Opravdu tam měla malou mušku. Smíchy jsem málem padla pod stůl. Pak jsme to vyprávěli naší Janě, ta z toho samozřejmě měla taky srandu a když jí mamka druhý den nadavala pro změnu hovězí polévku s nudlemi, zeptala se jí, kolik chce těch much…. Asi si vzpomněla na tu Andrejčinu polévku J. Janu to samozřejmě totálně odrovnalo. Mimochodem moje sestra se bude vdávat 10.9.2004 a Robert přijel žádat o ruku. Byl z toho pořádně opocenej, ale nakonec to proběhlo nad očekávání dobře. Jen jsem je sprdla, že by mohli počkat ještě tak tři roky, aby mohla jít Andulka za družičku…
|
