Andulínce bylo včera pět měsíců. Je to fakt neuvěřitelné. Když jedeme autem a ona se rozvaluje v autosedačce, vzpomenu si, jak jsme poprvé jeli do Skalice a byla v ní taková malinkatá a najednou už je to velká holčička, které čouhají nožičky přes okraj.
Za tenhle měsíc udělala zase obrovský pokrok. Nesmírně jí všechno zajímá, všechno si chce osahat, všechno chce ochutnat. Čím víc lidí je kolem ní, tím lépe a vůbec jí nevadí někdo cizí. Už je náramně pohodová a víceméně pořád dobře naladěná. Hrozně jí baví dělat blbiny a to se pak řehtá na celé okolo. Už s námi zkouší i hrát na schovku, kdy si dává plínku přes obličej, jen jí občas nevyjde, aby si jí sundala J.
Přetočit z bříška na zádíčka se jí už dlouho nepovedlo. Tenkrát mi doktorka řekla, že je ještě moc brzo, že jí nemáme nechat a ona mezitím kapánek ztěžkla a tak jí to tak nejde. Ale prý je to v pohodě a není kam spěchat. Co se jí ale povedlo – píďalkovským systémem se otočila v postýlce o 180 stupňů. Byla na bříšku a tak dlouho se šoupala a odstrkávala, až měla hlavičku, tam kde mívá nožičky a naopak. A celé tohle představení zvládla za pár minut.
Začala vydávat mnohem víc zvuků, občas si zavýskne, zejména pokřikuje na holčičku v zrcadle. Pořád se uspává souvislým mručením, což nás stále znovu a znovu rozesmívá.
V noci se začala budit a kolem půlnoci chce nabaštit. Většinou jí vzbudí šílený rachot do plínky, kdy prdí o stošest a tak se jí udělá v bříšku místo na další mlíčko. Někdy ale vydrží spinkat celou noc.
Také Andulce začaly růst vlásky a vypadá to, že je nakonec bude mít tmavé. Pořád tajně doufám, že kvalitou budou po Petrovi.
| 
