Aňa spala od 21 hod. až do 4.30 hod. Já se pořád budila a koukala, jestli náhodou už nebude krmení a stejně tak i moje prsa, ze kterých vesele kapalo mléko. Pak se konečně začala probouzet a hledat, co by zbaštila, tak jsem jí nabídla oblíbenou pochoutku – mámu.
Po baště jsem jí ještě šla přebalit a protože jsem nepoučitelná, zase mně kapánek vycvičila a když byla rozbalená a mazala jsem jí prdelku, pěkně počůrala všechno široko daleko. Ještěže nemáme kluka, protože Aňa až na mně nedočůrá J. Peťa ani nepostřehl, že se něco děje a klidně spal – konečně, už to taky potřeboval jak sůl.
Ráno jsme se vzbudili asi v 8.00 hodin a to naše sluníčko vesele pochrupovalo až do 9.00 hod. Byla to nádherná nedělní chvilka – po dlouhé době jsem ležela u Peti v náručí a dívali jsme se na tu naší prdelku jak na nejzajímavější Superstar.
V 9.50 hod. jsem si zavzpomínala, jak mně před týdnem lámaly kontrakce v pase cca po 3 minutách a tak nějak celý den jsme ve vzpomínkách znovu rodili. V 14.50 hod. Peťa konstatoval, že to už jí měl u sebe… Je to neuvěřitelné, že už je to týden.
Aňa se má, protože má „krkacího“ tatínka – pozor! Nezaměňovat s krkavčím! Já nakojím a Peťa už nade mnou natěšeně stojí, aby si jí vzal na krkání. Pak si tady sedí spolu na sedačce, Andulka je spokojeně schoulená u tatínka a stejně si, potvora, nekrkne. J Asi si taky nechce ukrátit tu intimní chvilku. Naštěstí ještě nevyžaduje chování, tak doufám, že si jí nenaučíme. Přes den jí míváme v obýváku v lehátku a ještě jí dávám co nejvíc ke světlu, kvůli doznívající žloutence. Ona si buď něco „prohlíží“ anebo spinká.
Já jsem odpoledne taky pěkně spinkala a ke krkání mně taky nemusí nikdo nutit J. Další pozitivní zprávou je, že už docela obstojně sedím a šrámy z „bitvy“ se začínají snad hojit. Občas mi při sprchování vypadne kousek nitě, ale je fakt, že „díky“ tomu konečníku mně šití ani nebolelo.
Taky jsme fotili bříško týden po porodu… No ještě nic moc, obvod přes pupík 102 cm. Ale vypadá to, že se pomalu ale jistě zmenšuje. Peťa vždycky nadává, co blbnu, že 40 týdnů si pupendo roztahuju a teď chci, aby bylo za týden zas ploché.
To mi připomíná, jak jsem dneska zas zasmála, až mně všechno bolelo (což teda v současné situaci není zas tak nenormální). Mluvila jsem z mamkou, která ve Skalici hlídala Andrejku. Mamka si prý česala vlasy a Andrejka povídá: Babi, vypadáš jak debil. A mamka na to: A jak vypadá debil? No přece jako ty…. Taťka málem spadnul do sklepa, jak se smál, ale mamka se zachovala výchovně a vysvětlila jí, že to se neříká. Jenomže když jsem to pak tlumočila Peťovi, tak říkal, co se divíme, když jenom já jsem během dneška řekla asi 6x, že vypadám jako debil na fotkách z porodu a od mamky to taky slyší často… takže znovu – bacha na to, co vyslovujeme!
|
