Dneska už mám zpátky zase svojí hodnou Andulku. V noci zas po kojení plakala, jak když jí na nože berou až jsem jí nakonec „uskákala“ na balonu. Doufám, že se z toho nestane zvyk. Nechtěla bych si v tomhle směru na sebe uplést bič. Ale v noci už jsem byla z toho jejího pláče totálně zoufalá a na nervy. A to nám prořvala teprve jeden den….
Ráno jsem jí nakojila, zase chvíli vypadala, že bude hysterák, pak jsem jí dala kapičky, pořád ještě plakala a nakonec jsem si jí ještě na chvíli přiložila, tentokrát vleže, spokojeně baštila, já si u toho pospávala, pak jsem jí dala krknout a nakonec jsme usnuly obě. Já jsem se vzbudila v poledne, Aňa spala ještě o hodinu dýl J.
Byly jsme zase venku, pak jsem tradičně kojila, ale už to bylo bez pláče. Měla jsem jí v lehátku a rovnala prádlo na žehlení. Už začíná docela často pozorovat okolí a nechce se jí pořád jen spát. Dokonce mám pocit, že se jí začínají vybarvovat očíčka a má v nich sluníčka okolo panenky jako Petr J. Teď zas spinká a je k sežrání. A já mám chvíli na klapání do počítače. Povedlo se mi opsat další část deníčku z porodnice.
Dneska budeme samy doma i v noci. Peťa slaví narození potomka šéfa. Kryštůfek se narodil 28.4.2004 o 14 dnů dříve. Ty chlapi mají stejně strašně těžký život – tolik úsilí je to stojí, než vznikne prcek a pak zas ty náročné oslavy, když se to narodí! Docela mu závidím. Venku je krásně a všude se budou pálit čarodějnice. Mám tuhle dobu moc ráda, protože už je jasné, že zima fakt skončila. Navíc zítra vstupujeme do EU a o půlnoci bude velký ohňostroj. Tak ten asi taky neuvidím J.
Už se těším, až zítra přijede a konečně vyrazíme na společnou procházku líbat se pod třešní J. Mám si prý také něco vybrat za Andulku, ale zatím mně vůbec nenapadá co.
Taky musím připomenout, že už jsme týden doma. To to letí, to je fakt neuvěřitelné. Už si snad ani nepamatuju, že jsem byla v nějaké porodnici J | 
