Měsíčniny jsme oslavily návštěvou poradny. Paní doktorka Aňu zas hrozně chválila, že je pěkňoučká a jak všechno pozorně sleduje a jak pěkně pracuje s hlavičkou a také, jak pěkně přibírá. No prostě přesně to, co chce slyšet každá hrdá mamina. J Andulka váží 4,10 kg (stihla se totiž za cestu k doktorce pokadit zase až na záda) a měří 54,5 cm. Celou prohlídku absolvovala s klidem a nadhledem, dokonce, když jí doktorka poslouchala, přestala se mrskat, jakoby věděla, že má být v klidu. Protesty nastaly, když jí zvědavá mamina chtěla nechat změřit. Musely jsme jí natáhnout nožičku, aby to bylo co nejpřesnější a to se jí výrazně nelíbilo. Utišila se až venku osvědčené cestičce s kořenama.
Návštěva poradny jí natolik vyčerpala, že nakonec usnula, tak jsem jí doma ještě šoupla na balkon a nechala jí vyspat. Původně jsem chtěla navštívit bývalé kolegyně, ale spánek má přednost.
Nakonec jsme vyrazily do obchodu, odkud mám šátek, aby mi ukázaly některé úvazy. Andulka si to tam zas hrozně pozorně prohlížela, ale protože se mi to napoprvé moc nepovedlo, malinko jsem jí rozčílila a začala zas vyřvávat. Naštěstí autosedačka funguje spolehlivě jako uspávadlo, resp. jí asi dělá dobře zvuk dieslu J. Pak jsme ještě vyzvedly Peťu v práci a frčeli všichni domů.
Když jsem Andulce při přebalování říkala, že pojedeme pro tatínka, tak se krásně usmála. Mám pocit, že ty její úsměvy už nejsou bezděčné, ale že je už umí pěkně „dávkovat“.
Jo a vakcína pořád ještě není. Mám zavolat zase v úterý… Je to už kapánek na hraně, protože příští neděli už bude Aně 6 týdnů a do té doby má být očkovaná. |
