V sobotu jsme oslavili páté výročí od naší svatby výletem na místo činu – na Jemniště. Vyšlo to stejně jako tenkrát na sobotu, jen počasí bylo horší. Vypadalo to, že každou chvíli dostaneme pořádného plaváka. Naštěstí jsme ho chytli až cestou zpátky, ale stěrače skoro nestihly stírat. Je vidět, že se Sternbergové věnují zvelebování svého sídla a oproti době, kdy jsme tam měli svatbu se tam zas hodně změnilo k lepšímu, postupně rekonstruují nejen zámek, ale i park. Musí to stát neskutečné prachy, prý jim to vrátili jako totální ruinu.
Potkali jsme tam bílého páva, tak jsme přemýšleli, jestli to náhodou není zakletý princ pro naší Aňu J. Té jsme se snažili sdělit: „Anno, tady jsme si řekli své ano…“, ale bylo jí to poměrně šumák, protože se u táty v náručí tak pěkně spinká J.
V pátek si poprvé naše holčička hrála. Ležela v postýlce a najednou začala ručičkami bouchat do řetězu z písmenek, který jsem jí pověsila na nebesa a vypadalo to, že se výborně baví. Pozorovali jsme jí s Peťou a bylo to lepší než jakýkoliv program v televizi. Jinak má teď poměrně protivné období, takže jí nakrmím, chvíli si povídá, směje se a pak začne řvát, řvát a řvát, dokud se mi nepodaří jí uspat. Probudí se zase většinou s pláčem. Je to trošku na palici, protože se nechce nechat ničím zabavit a nic jí nezajímá. Vypadá to, že jí bolí to bříško, takže jsem dnes nasadila systém –krmení – kapičky a musím říct, že byla najednou hrozně hodná. Opravdu jí zlobí ty prdíky.
Dneska se na nás byly podívat Gabča s Evou, tak jsem byla ráda, že Andulka předvádí hodné miminko. Včera už jsem ale byla z toho jejího věčného pláče trochu mimo, tak jsem jí to tu „vyčítala“, proč pořád brečí, když se snažím jí vyhovět ve všem a pak mně to mrzelo. Řekla bych, že si fakt nemám na co stěžovat, když v noci krásně spinká a večer usíná bez problémů. Holt jenom přes den pláče. Bylo mi to fakt líto, tak jsem se zařekla, že zmobilizuju svojí veškerou trpělivost, protože ona si to zaslouží a je jen moje chyba, že nedokážu uspokojit její potřeby.
|
