OTESÁNEK

Šel tatínek do lesa,

že si kloučka vytesá.

Pařízek si našel v lese,

tesal, žezal: najednou

kořínky se nadzvednou

a pařízek rozběhne se.

Domů s tatínkem si kráčí,

tatínek mu sotva stačí.

Maminka se raduje,

chtěla kloučka, už tu je!

na zem ustlala mu slámu.

Radují se, zpívají,

Otesánek jí a jí

a najednou rozhlédne se,

zívne, na mámu se třese.

“Sněd jsem talíř s buchtami

a teď se dám do mámy,

hamy, hamy, ham -

pak sním pekáč s kuřaty

a pustím se do táty,

lidi, to se mám!”

Máma stojí celá bledá,

ale táta - ten se nedá:

“Přines mámě, Otesánku,

vody v malovaném džbánku,

umyje tě, učesá,

půjdem zpátky do lesa.”

Otesánek řízy, řízy,

řeže dříví z mladé břízy,

řízy, řízy, říz -

ty víš dobře, milá pilo,

u zelených bříz.

A když už se v leše šeří,

běží s tátou na večeři.

“Mámo, já bych jed!”

“Všechno´s prve sněd!”

“Udělej mi vdolečky!”

“Až sebereš drobečky.”

Otesánek drobty sbírá,

chutnají mu, nevybírá,

než bys deset napočet,

Druhý den ho táta budí,

Otesánka rosa studí,

do lesa však musí jít,

musí řezat řízy, řízy,

dříví z kropenaté břízy

a nesmí se zastavit.

A když už se v lese šeří,

běží s tátou na večeři,

neodmlouvá, všechno sní,

dostal chleba, kousek sýra,

lehne se a dobře spí,

spí a spí a spí a spí.