Co umíme v sedmi měsících...
1) tak Natálka už si umí sama pěkně popovídat - z toho co jde rozpoznat - povídá asi takto:
dadadada - momentálně její nejoblíbenější
ajajajajaja
áááááááá
éééééééé
uauaua
hmmmhmm
brrrrrrrrr nebo prrrrrrrr- a prská u toho
dále piští, výská, ječí
když má paleček v puse, zní to v maličko jiné tónině
takže její samomluva vypadá asi takto:
"dadadada-brrrrrrrr(s prskáním)-dada-hmhm-ej-(pískot)-dadadadada-brrrrrrrrrrrrrr (s prskáním)-éééééééééé"
2) když leží na zádech tak zvedá hlavičku, jako by si chtěla sednout
3) hračky přendavá z ručičky do ručičky, zvedne je ze země, natahuje se po nich a hlavně je všechny ocucá.
4) hodně často se hlasitě směje - při tahání máminých vlasů, při mlaskání na krčku, pusinkování bříška, při dělání letadla
5) také se konečně otočila i z bříška na zádíčka a to konkrétně dne 4.6.2006 a to jí teď jde lépe než ze zádíček na bříško. Protože se jí teď na bříšku líbí, tak se vzteká, když se otočí na záda a nejde jí to zpátky
6) 2.6.2006 jsme byly na kontrole kyčliček a dle pana doktora máme jadýrka a kyčličky úplně výstavní a klidně můžeme začít chodit - teda samozřejmě až se Natálka unese :o)
7) začala trošičku lézt pozadu. Tedy lézt-když leží na bříšku, tak se tak jako odstrkává a pohybuje se směrem dozadu
8) taky konečně začala papat. Mámino umělecké dílo - mrkev+brambor sice plivala a prskala (asi holt ze mě opravdu nebude nikdy kuchařka), ale kupované polívčičky jí chutnají. Tatínek teď uvařil něco podobného, co kupujeme, tak jsme zvědaví, jak to bude baštit. Tak baští to taky dobře – to je dobře :o). Sice pořád jí stačí jen půlka malé skleničky, ale i tak je to úspěch, a to velký...
9) už hezky hačá – tedy sedí. Ať už na dece, v postýlce nebo v kočárku. Sice se občas ještě překulí na stranu nebo na záda, ale už opravdu jen občas. V kočárku už nepoužíváme přenosnou tašku, protože je v tom Natálka hodně stísněná. Pokud v kočárku nesedí, tak může ležet na zádech nebo na bříšku a má tak více prostoru.
A co říci závěrem? Natálka roste jako z vody – no vždyť už je jí 7 měsíců. Je to neuvěřitelné, hlavně když člověk vidí, jaké dělá pokroky. Minulý měsíc by ještě ani náhodou neseděla a teď ... Je to prostě naše zlatíčko – i když občas protivné, že by jí člověk vyhodil z okna :o), ale je naše... | 
