Jak to bylo po porodu...
Když jsem Natálku porodila, tak mi jí ukázali a pak jí šli změřit Appgar scóre (měla 10,10,10), zvážit (3310 g) a změřit (50 cm). Tomáš šel s PA a udělal pár fotek a natočil to na kameru. My s doktorem mezitím čekali, až mi odejde placenta a pak mi sešívali nástřih. Ze začátku to ani nebolelo, protože ještě účinkoval ten epidurál, ale poslední 2 stehy jsem zatraceně cítila. Než to dodělali, tak už tam přišel Tomáš se zabalenou Natálkou a choval jí v náručí. Vypadalo to tak nádherně - hrdý tatínek a naše úžasný miminko. Jakmile mě došili, tak mi ji dal do náruče a zkusila jsem jí dát přisát k prsu - šlo jí to samozřejmě hned skvěle.
Natálka byla kouzelná, měla akorát nakřivo nosánek, jak se prodírala ven, ale doktor nás ujistil, že se jí to srovná (taky že jo, už ho má nádherný).
No asi po 20 minutách jí odnesli do inkubátoru na zahřátí (běžný postup) a já jsem odpočívala a hlavně jsem zavolala mamce, že už je babičkou. Tomáš taky obvolával a obesemeskovával. Po chvíli jsem ho poslala domů, protože jsme nevěděli, jak dlouho tam ještě budu, už tam byl stejně zbytečný a hlavně byl unavený. Asi ve 2 ráno mě převezli na pokoj, kde jsem rozeslala SMSky a pak jsem spala. Asi v 6 ráno mi Natku přinesli, ať jí přiložím k prsu, a pak jí zase odnesli. Natrvalo mi jí přinesli někdy kolem 10 hodiny a od té doby jsem se starala já - její maminka :))
Na pokoji jsme byli 4 holky. Já jediná jsem měla holčičku, ostatní byli kluci jak buci. Péče v nemocnici U Apolináře na oddělení šestinedělí teda nic moc. Ještě tak sestry pro nás maminky byly docela milé a příjemné, ale sestřičky, co se staraly o miminka, byly značně nepříjemné. Člověk se jich pomalu bál na cokoliv zeptat.
Naštěstí jsme byly s Natálkou obě v pořádku, takže v pondělí po obědě jsme šupajdily domů. Přijel pro nás tatínek a pak už jsme se s Natálkou muchlovali doma.... |
