A je to za námi a ze ségry je vdaná „mladá pani“. Bylo to trošku hektické, ale nakonec to samozřejmě všechno dobře dopadlo, všem se to moc líbilo a všichni si to výborně užili, jak alespoň tvrdili. I když mám pocit, že to mysleli naprosto upřímně.
V pátek jsme jely s Andulkou Janě nafotit obřad, pak pro dort a pak šupito presto rychle do Skalice a pomáhat dozdobit místo činu. Brácha s Lenkou už tam stavěli stany, chystali stoly a židle, nafukovali s dětma balonky.
Kolem půl páté se začali všichni sjíždět a zábava se velmi rychle rozproudila. Děti tam pobíhaly, hrály šipky, házely si létajícími talíři, holky si chvílema hrály s barbínkama, točily se na klandru a navlékaly korálky.
Novomanželé přijely s dvouhodinovým zpožděním, ale v podstatě to až tak nevadilo, protože bylo co jíst a pít.
Peťa točil prase za což ho posléze všichni velebili a Agu ho dokonce navrhl na Nobelovku a že prý až se příště bude ženit, tak si vezme Petra J. Prý už jedl v životě hodně prasat, ale tohle bylo jasně nejlepší! Peťa byl samozřejmě nadšenej, že všem tak chutná, protože se s ním patlal celý týden a měl děsné nervy, aby třeba nebylo moc slané. Peťo, nebylo. (BTW nejen z „organizačních důvodů“ jsem se svým manželem zase začala komunikovat… J).
Pátkem to celé samozřejmě neskončilo, pokračovalo se i v sobotu a dokonce i v neděli. Brácha nespal v podstatě od pátku do neděle do rána, protože má „hostitelský komplex“ a má pocit, že musí být celou dobu všem k dispozici. Lenka na něj byla už pěkně naštvaná. Mně naštěstí Petr poslechl v sobotu odpoledne, že by bylo dobré, aby si šel už lehnout. Taky od pátku nespal a asi měl v živé paměti, jaké to bylo, když jsem s ním nemluvila….
Andulce se to také moc líbilo, šla z ruky do ruky a byl kolem ní pořádný šrumec, takže byla spokojená. Všichni z ní byli unešení, což nám, jako hrdým rodičům, dělalo samozřejmě dobře. J |
