V sobotu jsem chtěla dětem bojovku Andrejka se ptala, jestli jako budeme spolu bojovat…), ale i když to vypadalo s počasím nadějně, nakonec odpoledne chvílema lilo jako z konvice, jak konstatovala Andrejka.
Nakonec jsme vyrazili do lesa v neděli a že se podíváme na houby. No opravdu jsme našli úplné houby. Jeli jsme s Andulkou, Peťou a vzali sebou i Andrejku. Celou cestu Ajina nezavřela pusu a co výrok, to perla. Takže jsme viděli akorát hochomůrky, v noci létá retopýr, když si nalepí žvýkačku na zuby, tak je z ní pro změnu utopír a také sleduje v televizi Cirkus Roberto (Humberto). Pak taky hlásila, že asi potkáme přeháňky a protože byly mraky a letadla byla jen slyšet, tak měla strach, abychom trefili domů, když teda nejsou letadla vidět.. Ale nejvíc nás dostala úvahou nad tím, jak to mají kluci těžší, když se jim chce na záchod. Musejí si to totiž rozmyslet dopředu, protože na rozdíl od nás, holek, nemůžou čůrat a kakat najednou…
Jestli bude naše Andulka taky taková treperenda, tak to potom při tisku dalšího deníčku zruinuju papírny J.
Odpoledne jsme byly zase v A-centru, tentokrát na břišních tancích a pak ještě na přednášce o pohybovém vývoji. Aňulka byla zase hrozně hodná, to tancování jí vysloveně baví.
Jsme dneska slaměnky, Petr sekunduje kolegovi z práce, který se v sobotu žení a dneska má rozlučku. Na tu svatbu se pojedeme také podívat, mají to na Jemništi a Andrejka pojede s námi. Je zvědavá, kde jsme měli svatbu. |
