V pátek na Světýlkách jsme vyráběly lampióny. Byla to legrace, protože jsme vypustily naše potomky na balící papír a namáčely jim ručičky do prstových barev. Ostatní končetiny už se otiskávaly samy :-). Byly jsme obě barevné až za ušima. Musíme to ještě dotvořit a možná vyrazíme na sv. Martina na lampiónový průvod na Vyšehrad.
Když jsme tam jely, stála jsem na schodech, Aňuli v šátku, v ruce deštník. Po schodech běžel nějaký kluk a jak mu čouhala z kapsy šňůra s klíčema, tak jsem mu jí tím deštníkem v podstatě sekla. Vůbec si toho nevšiml, musela jsem na něj zavolat a ještě na mně koukal, jako když jsem to udělala schválně. Já jsem se tomu smála ještě v metru... Vida... jaká blbost člověka pobaví...
O víkendu jsem Aňulce uvařila k obědu kombinaci mrkev, brambor, fenykl a bylo zle. Řvala u toho, nechtěla otvírat pusinku, prostě děs. Dneska jsem zkusila poprvé rýžovou kaši, co nám poslala Carol a to nejdřív spustila, že to teda jíst nebude a nakonec zbodla všechno.
Venku je naprosto hnusně. Pořád prší, fouká vítr a hrozně se ochladilo a navíc nám už týden nejezdí výtah, takže jsem prdelku oblékla, nacpala do fusaku a v ložnici otevřela dokořán okno. Ale ta procházka nám bude chybět, to asi s protivkou nevydržím. Možná ještě vyrazíme aspoň v šátku.. |
