|
|
|
OTESÁNEK |
František Hrubín (Albatros, 1990) |
|
| Autor: PetraSluníčko+KVítek02+Toník12 , 5.6.2005 | |
|
Šel tatínek do lesa,
že si kloučka vytesá.
Pařízek si našel v lese,
tesal, žezal: najednou
kořínky se nadzvednou
a pařízek rozběhne se.
Domů s tatínkem si kráčí,
tatínek mu sotva stačí.
Maminka se raduje,
chtěla kloučka, už tu je!
Peká č buchet upekla mu,
na zem ustlala mu slámu.
Radují se, zpívají,
Otesánek jí a jí
a najednou rozhlédne se,
zívne, na mámu se třese.
“Sněd jsem talíř s buchtami
a teď se dám do mámy,
hamy, hamy, ham -
pak sním pekáč s kuřaty
a pustím se do táty,
lidi, to se mám!”
Máma stojí celá bledá,
ale táta - ten se nedá:
“Přines mámě, Otesánku,
vody v malovaném džbánku,
umyje tě, učesá,
půjdem zpátky do lesa.”
Otesánek řízy, řízy,
řeže dříví z mladé břízy,
řízy, řízy, říz -
ty víš dobře, milá pilo,
proč mu tolik vyt rávilo
u zelených bříz.
A když už se v leše šeří,
běží s tátou na večeři.
“Mámo, já bych jed!”
“Všechno´s prve sněd!”
“Udělej mi vdolečky!”
“Až sebereš drobečky.”
Otesánek drobty sbírá,
chutnají mu, nevybírá,
než bys deset napočet,
převalí se, usne h ned.
Druhý den ho táta budí,
Otesánka rosa studí,
do lesa však musí jít,
musí řezat řízy, řízy,
dříví z kropenaté břízy
a nesmí se zastavit.
A když už se v lese šeří,
běží s tátou na večeři,
neodmlouvá, všechno sní,
dostal chleba, kousek sýra,
potom ješt ě drobty sbírá,
lehne se a dobře spí,
spí a spí a spí a spí. |
|
Zobrazeno doposud 677 x.
|
|