28.8.2007
Opravdu to uteklo jako voda a já slavím 1. narozeniny :-) Byl to rok plný změn, novinek, radostí i starostí. Občas jsem dal rodičům pěkně zabrat, ale oni by si to už beze mě stejně nedovedli představit. Jsem prostě jejich kulíšek :-)
Uplynulý měsíc byl stále ve znamení stoupání. Zdokonalil jsem se, jsem čím dál stabilnější. Pořád si někde stoupám, obcházím nábytek, sedám si na bobeček (což je opravdu roztomilé :-) a zase si stoupám. Vydržím stát pěkně dlouho a při tom nepotřebuju téměř žádnou oporu. Moc mě nebaví vodit se za ruce, a tak mi rodiče nechávají svobodu, ať si dělám, co zrovna chci. Ještě jsem nenašel odvahu, abych se pustil a šel sám, ale to určitě časem přijde taky. Často dávám přednost lezení a lezu jako drak :-) Konečně jsem si taky zvykl na botičky. Zpočátku byl s botičkami boj, nelíbilo se mi, když mi je obouvali (paní prodavačku v obuvi jsem vytahal za vlasy :-) a už vůbec ne, když jsem je měl na nožičkách. Teď už jsem si na ně zvykl.
Nově jsem ochutnal svíčkovou omáčku, ptáčky a taky plněnou papriku s rýží. Nejspíš budu omáčkový, protože mi omáčky moc chutnají.
Zoubků mám stále šest. Poslední dobou jsem ale chvilkami trošku rozmrzelý, takže je možné, že se mi co nevidět vyklubou zoubky další.
Jinak jsem se naučil spoustu nových věcí a každým dnem objevuju stále něco nového. Když dělám "pá, pá", tak to k tomu občas i řeknu. Když ukazuju "jak jsem veliký", tak občas řeknu "takhle" :-) Miluju dělat "vařila lištička (všichni vaří s myšičkou, my pro změnu s lištičkou :-) kašičku" a stačí mi říct jen "vařila lištička" a už připravuju prstík :-). Umím ukázat, kde mám ouška, kde má můj oblíbený plyšák očíčka, a když jsem ve svém bazénku, tak ukazuju na bagr, kýblík a kachničku. Ukazuju vlastně pořád na něco. Se vztyčeným ukazováčkem jsem vidět neustále. Baví mě házet korunky do kasičky a taky se moc rád s mámou "honím" na všech čtyřech. Taky jsem pěkně lochtivý :-) S rodiči jsme byli na výletě v ZOO, kde se mi moc líbily opičky. Poslední dobou jsem taky taková malá opička. Často opakuju věci po druhých. Taky jsem se naučil lézt po schodech (žádné velké učení se nekonalo, prostě u mě převážila zvědavost a šlo to samo) a lézt z postele. Miluju, když můžu prozkoumávat celý byt a když můžu mámě štrachat ve skříňkách v kuchyni i v obýváku. Jsem prostě malý průzkumník. Taky rád pomáhám při věšení prádla - přesně naopak prádlo vracím zase dolů. Jinak jsem typický kluk. Moc rád si hraju s autíčky a jsem nadšený, když mě rodiče posadí do opravdického auta za volant. To mi potom oči jen září a já nevím, kam se koukat dřív a co dřív mačkat :-) Rodiče mi pořídili do auta vlastní volant, který mě zabavuje při našem cestování. Byl to vlastně od nich můj dárek k narozeninám.
A co opravdu nesnáším? Na prvním místě je určitě přebalování. Při něm totiž neustále někam lezu a je to opravdu velké umění mě přebalit :-) |
