Dnešek stál opravdu za to. Aňule celý den řvala, řvala a řvala. Zticha byla jen když sosala. Ale nemůžu jí přece jenom celý den krmit. Před nervovým kolapsem mně zachránila až mamka, se kterou jsem měla sraz na konečné autobusu a cílem naší odpolední procházky byla Troja a hlavně skleník Fata Morgana.
Do konce týdne tam probíhá výstava motýlů a je to naprostá nádhera. Mamka drncala se řvoucí Andulkou venku a já si užívala cesty kolem světa za 45 minut. Mám spoustu fotek a jen mně mrzelo, že Petr tam se mnou nemohl být a že jsem si tu krásu musela prohlížet sama. Pro Aňu to taky ještě nebylo, protože návštěvu nedoporučují takhle malým dětem kvůli možnému přehřátí.
I okolí skleníku je pěkně udělané a až to bude všechno hotové a víc zarostlé, tak to bude fakt paráda. Kojila jsem na lavičce nad skleníkem, takže času ke kochání bylo víc než dost.
A ještě jedna legrační a jedna velmi nelegrační příhoda. Tak nejdřív ta veselejší. Andrejka byla na chatě trhat jahody a protože je většinou přehlédne, není moc úspěšná. Tak volala na dědu, aby jí šel pomoct. Jenomže taťkovi se moc nechtělo, tak zvolila těžší kalibr a zavolala: „Dědo, dědečku, pojď mi, prosím tě, pomoct. Ty jsi takovej šikovném…“ A děda samozřejmě šel. Dělá to dobře, holka jedna mrňavá J.
A ta nelegrační – vyprávěla nám naše známá, co u nás byla na návštěvě, jak její kolegyně má dvou a půlletou holčičku. Šly do jednoho obchoďáku na kafe ještě s nějakou kámoškou, holčička si hrála v dětském koutku a najednou zmizela. Začaly jí hledat, zalarmovaly černé šerify, takže celý obchoďák zavřeli a nakonec holčičku našli na WC ostříhanou a převlečenou do jiných oblečků L. Je to hrozné, že člověk nemůže toho prcka nechat ani chviličku bez dozoru a že se opravdu mezi námi pohybují lidi, kteří už vyjdou z domova s úmyslem něco takového udělat, když mají u sebe nůžky a oblečení…
|
