Všechny naše deníky

Andulka je děsná mistryně v chození po schodech nahoru a dolů, lehce jí podezírám, že bude předcvičovat step-aerobic, nicméně už zkouší takové finty, že chodí i bez držení a ještě u toho vymýšlí různé lotroviny, což je přece jen o strach.

Opět šla po schodech dolů, jednu ruku mazácky zasunutou zezadu za tepláčky, Peťa to viděl a hned jí napomenul, ať si kouká vyndat tu ručičku a držet. Naše slečna se na něj ani neotočila a ležérně na něj houkla přes rameno - Nemám čáás..

Vyrážíme z Prahy 8 minut před plánovaným odjezdem - v 18:52 hod. ve čtvrtek 27.dubna 2006. Je vidět, že zaměstnanci jazykovky jsou zvyklí chodit všude včas, takže se po celou dobu výletu na nikoho nečekalo a bylo to velmi příjemné.

Ve 20:50 hod. máme poslední astávku v matičce vlasti a na Rozvadov co by hroudou dohodil.

Hranice jsme přejeli v podstatě bez zastávky a je tu nejdelší úsek cesty - BRD. Aby nám cesta po tmě lépe ubíhala, byl vybrán tématicky velmi vhodný film - Samotáři. Pak jsem se pokoušela spát, ale ač mám sedačku jen pro sebe, nemůžu se za žádnou cenu nějak poskládat. Nicméně na chviličku se mi přece jen podařilo usnout a procitám právě včas, abych stihla zamávat Aschafenburgu.

Složitým matematickým výpočtem jsem zjistila, že je to už 17 let, co jsem tu, ještě za komančů, trávila měsíc svých posledních prázdnin. Když si vzpomenu, že jsem kvůli odjezdu do nepřátelské kapitalistické země zvané Západní Německo, nedostala maturitní vysvědčení, aby byl zajištěn můj návrat (ha ha ha, věřím, že případně by Němci padli na zadek z mého maturitního vysvědčení, kde se skvěly předměty jako politická ekonomie apod.) Nicméně jsem se musela pak osobně do školy dostavit podepsat prohlášení, že jsem nehanobila svou socialistickou vlast..

Po této historické odbočce musím zapsat aktuální stav našeho cestování - Frankfurt nad Mohanem jen na dosah (cca 35 km) a máme další zdravotní, rozuměj čůrací, přestávku. Parkoviště je přeplněné kamiony a pěkně, teda spíš hnusně, to tu smrdí..

Příjezd našeho autobusu vyprovokoval čiperného dědulu, aby navlékl bílý plášť a spolu s přísným pohledem zkásnul každou z nás o 50 centů za použití WC. A pěkně na tzv. dlaňový doklad do kapsičky.. Kdo ví, jestli to nebyl jen nějaký vykuk jako tenkrát na parkovišti v Popradu :-).

Jééé... Právě míjíme frankfurtské letiště a je přesně 1:52 hod., čili 7 hodin od startu v Praze. A musím věnovat i tichou vzpomínku na svého prvního shakea z Mekáče... :-)

Ještě k těm záchodům - to je teda těžká diskriminace, když ženy musí platit za použití a ještě stát frontu..

Po hodinové přestávce na ranní hygienu na poslední vhodné pumpě v Německu vstupujeme naprosto plynule v 6:03 hod. na území Nizozemského království...

Moje nadcházející narozeniny jsou asi natolik významné, že je slavím v podstatě od začátku roku :-). Respektive - přijímám dárky, spíš bych měla ale napsat obr dary...

Jedním z nich byl další víkend v Jablonci s bříškotanečnicemi. Andulku si vzal Peťa do Skalice a my vyrazily s Míšou a Lenkou pro Andreu. Tam došlo k zásadnímu rozhodnutí, že bude mnohem pohodlnější jet Andreinou Zaphirou, takže jsme statečně zas přeházely všechny věci a ještě jely k metru vyzvednout jednu paní. Cesta byla naprosto v pohodě a hned po příjezdu jsme zaběhly do tělocvičny na pilates.

Večeři jsme si udělaly klasicky na pokoji - chleba, pomazánkové máslo, sýr, šunka, rajčata a nepostradatelné Lambrusco :-). Jakožto pokročilejším tanečnicím nám byl dopřán luxus pozdější snídaně, takže "až" v osm :-). A pak už jsme tančily a tančily. Odpoledne byla v plánu také výuka, ale protože bylo hezky, většina se rozhodla, že pojedou radši na výlet.

My, tradiční osazenkyně pokoje číslo 1, jsme po obědě vyrazily obhlídnout Jablonec a na závěr procházky jsme zapadly do cukrárny. Ještě jsem konstatovala, že to je taková ta typická babičkovská cukrárna s těma načančanýma záclonkama :-). Byly jsme tam samy, krafaly a v tom dorazily tři babičky na dortíka.. Tak jsme hned nahodily, že jsou jako my, jen s odstupem několika let... No.. několika.. babičky vypadaly, že jsou starší tak o těch 40 jar :-). S typickým černým humorem jsme dodaly, že jedna z nás už to má asi za sebou, protože my byly čtyři a ony tři.. Nicméně nás odbouralo, když si začaly objednávat úplně ty stejné dortíky a v úplně stejném pořadí jako my.. Přišlo nám to děsně vtipné :-). Nakonec dorazila i čtvrtá kámoška, tak jsme si oddechly, že je ten náš vizionářský obraz kompletní :-).

Po návratu jsme se převlékly do tanečního a šly do sálu tančit samy. Bylo to fajn, jen si tak blbnout a improvizovat před odchodem do relaxačního centra. Lázně nás tentokrát lehce zklamaly. Personál se nechal unést sluníčkem a jaksi zapomněl, že má pustit bojler, takže tekla jen vlažná voda. To mi připadá v lázních, kde je většina procedur postavená na vodě, jako docela zásadní nedostatek. Jediné místo, kde bylo teplo, byla sauna a solárko a ani na jedno nesmím. Takže mi nezbývalo než se zahřívat u krbu se šampáněm :-). Nesmím ani zapomenout na masáž od kolouška - maséra. Byl hoooodně jemný :-).

Dopoledne jsme vypustily pilates, ale zato jsme absolvovaly thajskou masáž.. sice jen půl hodiny, ale ten zážitek byl k neuvěření! První šla Andrea a když se vracela, vypadala jak po dávce nějaké drogy.. Šla, respektive se vznášela jako omámená a oči jí zářily, že se dalo zhasnout :-). Pak jsem šla já a vrátila jsem se úplně ve stejném stavu, stejně tak následně i Lenka. Byla to nádhera a užít si třeba tu dvouhodinovou - to musí být fakt jak pobyt v ráji...

Po masáži jsme se zase vyřádily při tančení a pak už jen oblíbený racionální oběd a pápá lálá Jablonče, brzo snad zas na viděnou..

Doma bylo smutno, nikdo mě nečekal, Andulka zůstala s Petrem ve Skalici, protože nám konečně budou měnit ta okna...

Velikonoce vyšly letos zrovna na oslavu Andulčiných druhých narozenin. Pečlivě jsme trénovali Hody, hody, doprovody, nicméně naše básnířka to s hurónským smíchem předělala na Sody, body.. Ve finále ale uměla i tu původní verzi :-). Andulku bavilo vyráběnkovat velikonoční výzdobu a při malování "kraslic" byla na vrcholu blaha. Bohužel jsme netušily, že naše radost bude mít krátké trvání a na ozdobu jaksi nezbydou.. Nechaly jsme je zasychat na stolku, vyrazily za nezvyklým přírodním jevem - sluníčkem a když jsme se vrátily, bylo všechno na padrť. Za tohle nadělení si Tamina vykoledovala výprask předem :-(. Andulce naštěstí nedošlo, že je vlastně zničené její dílo, takže byla smutná akorát z toho, že jsem na mrtvici já..

V sobotu jsme se jeli podívat na domeček mladých, Peťa pomáhal bráchovi stěhovat sádrokartony. Dostali jsme zahradní oběd - mňam, grilovaná stehýnka, což bylo po té dlouhé zimě obzvlášť radostné a Aňa, stejně jako každé jiné dítě, byla naprosto nadšená stavbou. Tolik zajímavých věcí! Prkýnka, trčící hřebíky, zbytky materiálů, drátů, prostě nádhera :-). Jednu chvíli se rozhodla, že bude házet štěrkem a zvolila špatný směr - dovnitř do domu. Brácha jí tedy vysvětloval, že se to nedělá, že by se pak na ní zlobil...

A to bylo něco pro naší slečnu. Martina zbožňuje, tak najednou byla zaražená, stála jak prkno, jen se lehce pohupoval, hlavu skloněnou, pusu našpulenou a odmítala se podívat na cokoliv a kohokoliv a vůbec jakkoliv zareagovat. Prostě solný sloup anebo Oscara hodná herečka :-). Brácha už se na ní smál a to dokonce i tak, že se jí snažil rozesmát, stejně tak Lukajda, Andrejka a Aňa nic - stále kamenná tvář nebo že by skálová??? :-) Vydržela to snad 10 minut, brácha z toho byl skoro už špatný, že se na něj takhle naprdla :-). Jednu chvíli dokonce vypadala, že usne ve stoje, neměla totiž čas spát přes oběd :-).

Sobotní noc jsem trávila výrobou narozeninového dortu. Řekla bych, že to bylo moje životní dílo, teda kromě Andulky, samozřejmě :-). Nejvíc času mi zabraly cukrové ozdobičky, takže nakonec jsme s mamkou končily ve 2 ráno.. Nicméně jsem z dortu byla naprosto unešená a těšila jsem se na reakci oslavenkyně.

V neděli jsme začali chystat terasu na oslavu, balónky, girlandy atd.. Do toho foukal vítr, takže každou chvíli nám něco utrhl, případně jsme lovili balónky po zahradě, fakt legrace :-). Počasí bylo ale jakž takž, takže venkovní varianta stále platila.. Párkrát nás to poté spláchlo, ale byly to jen krátké, leč intenzivní přeháňky.

Konečně se sešli gratulanti a začalo předávání darů. Andulka toho dostala opravdu spoustu, ale asi největší radost měla z Tatry a nakladače. Také žíněnka se jí moc líbila a hned si sundavala boty, aby to vyzkoušela :-). Tatru dostala zabalenou v úžasné krabici. Byla polepená obrázky od Lukajdy a Andrejky, bylo vidět, že oba mají Andulku moc rádi.

Také dostala svou první květinu od "chlapa" - kluci Vejvodovi jí přinesli narcisky. Tvářila se na to hrozně rozkošně a Týnka se dožadovala rovněž květin, ale i dárků :-) Jo jo, musejí si holky zvykat, že nejsou pořád středem pozornosti :-). Ale svátky spolu slaví, protože je mají v rozmezí asi dvou dnů.

Po předání dárků jsem měla pocit, že už je vhodný čas na úžas z dortu.. Jak jsem se přepočítala! Aňu dort absolutně nezajímal, svíčky zfoukla, protože jsme jí donutili a hned zas zpátky na Tatru a drandit :-). Ostatně - je to vidět na jedné z fotek, jak se jí snažím vnutit dort a už je vidět jen Andulčina zadní část :-). A ani ho neochutnala.. fňuk.. Nicméně, radost jsem si zkazit nenechala, po dortu nezbyla ani památka, všichni ostatní patřičně chválili a jásali a hlavně si na něm pochutnali :-). Týnka ocenila cukrátkové ozdobičky, cpala je do sebe pod tlakem, že z toho byli Nováci paf, že nic takhle nejí. Že si vezme vždycky všeho kousek a pak to nechá, ale tohle se jí asi i líbilo, tak jsem měla radost :-)

Navečer zahlásil děda, že jde na chvíli do hospody, což zaslechla naše oslavenkyně a hned Dědo, s teboj! Musela si vzít ale bundičku, přece jen se ochladilo, a jak se předtím vzpouzela, že si jí neoblíkne, měla jí na sobě v cuku letu. Jenomže v tu chvíli dorazil další slejvák a nešlo odejít. Andulka spustila hysterák, že už chce jít, tak jí vysvětlovali, že to nejde, když prší.. Zůstala tedy na verandě a očíčkama fixovala oblohu a jakmile přestalo, okamžitě hlásilo - Dědo, nepší! Deme do hopody! :-)

Po cestě je dohonil druhý děda, takže jsme si slavili bez oslavenkyně a ta mezitím pařila v místní osvěžovně. Prý si tam vykládala se všema štamgastama a ti jí chtěli kupovat čokolády a bonbóny, ale Aňa si tam ze zásady dává Tatanku :-). Seděla prý i na stole, houpala nohama, chroustala Tatranku a něco jim tam vyprávěla. Samozřejmě musela zkontrolovat i kulečník, jestli je v pořádku a pak už pro ní přišel Peťa, protože akorát skončil fotbal a hrnula se tam spousta lidí, tak aby nebyla v zakouřeném prostředí :-).

Na Velikonoční pondělí jsme vyrazily na pomlázku v dámském složení (děda měl bolavou nohu a Peťa byl přes noc pryč - slavit narození malé Notesovic Kačenky) Andulka, Andrejka a já. Obě holky měly samozřejmě košíčky i pomlázky a Aňa byla děsně důležitá. Obešly jsme pár sousedů a já už chtěla jít domů, načež Aňa začala, že ce eště koedu, tak jsme tedy nutně musely jít navštívit i další příbuzné.

V poledne jsme se sešli u našich i s Lukajdou a Lenkou a my s Lenkou jsem poschovávaly po zahradě vajíčka od velikonočního zajíčka, aby děti mohly hledat. Každé vajíčko má v sobě nějaké překvapení a ač jsou Lukajda s Andrejkou větší než Aňa, slušně jim v hledání sekundovala (pravda, pomáhali jsme jí, ale na to má nárok :-)).

Takže celkově máme doma po Velikonocích asi 10 kg čokolády a různých bonbónů a statečně to před Andulínou zapírám :-)

V úterý, v den Andulčiných narozenin, jsme byly ještě s mamkou v IKEA pro dárečky a tam si to naše holčička taky užila. Nebyli tam skoro žádní lidé, takže tam mohla lítat jak poděs :-)

V den své oslavy druhých narozenin ležela Andulka s námi v posteli. Uvelebená u táty, ručičku klasicky za hlavičkou, kopajíce si nožkama, hluboce se zamyslela a povídá: "Dva oky..." lehká pauza a následovalo zděšené: "Dva oky néééé!!" :-)

Jeli jsme autem. Andulka v autosedačce, na klíně panenku Týnku. Koukaly spolu z okna a najednou Andulka povídá: "Týnko, muvim s teboj! Syšíš mně??"

Nebo-li dva roky.. Tenhle rok strašně rychle utekl a když to vezmu "globálně", tak posun od miminka k člověku je naprosto zázračný, neuvěřitelný a udivující. Je to opravdu nádherné období, už se s Andulkou dá ledacos dalšího podniknout, už je to parťák pro hry, už se s ní dá domluvit a už se zkouší víc a víc prosazovat :-). Výhodou je, že je stále ještě ochotná mi cokoliv podat, přinést, pomoct :-)

A teď k "zásadním" událostem tohoto měsíce :-)

Začalo to naprostým ignorováním mých příkazů, pokynů a proseb. Období vzdoru jak vyšité. Když jsem jí podala, co chtěla, ječela, že to nechtěla, když jsem jí to tedy nedala, ječela, že to chtěla a tak stále dokola. Byl to docela nářez, ale ťuk, ťuk, ťuk, trvalo to asi 2-3 týdny a vzápětí se z ní stala opět maximálně roztomilá a milá holčička. Ufff.. Asi trénink na pubertu :-)

Začalo u nás fungovat počítání do 3. Pokud něco nechce dělat, případně neposlouchá, začnu počítat. Zpočátku doplňovala číslovky se mnou - takže když jsem řekla JEDNA, DVA, vesele doplnila ČI, ČTYŽI, PET, OSUM, DESET. Musela jsem tu její matematiku párkrát opravit a na TŘI jsem jí plácla přes zadeček. Pochopila velmi rychle, že nemíním předvádět do kolika umím počítat já. Takže teď už stačí říct - Mám počítat? A hned hlásí POČÍTAT NÉÉÉÉ, případně napočítám maximálně do dvou a už běží udělat, co jsem jí řekla. Následně si přiběhne pro pusu a objetí, že je šikulka :-)

V souvislosti s tím začala říkat NEMAČ SE, MAMIKO, případně TATÍKU, případně doplň kohokoliv dalšího :-).. Mám vždycky co dělat, abych se nezačala smát :-).

Další velmi častou a oblíbenou frází je CO TO JE, MAMIKO???? Když jí to popadne, opakuje to klidně půl hodiny a ptá se mě na totální blbosti :-).

Umí používat POMIŃ (promiň) a také ÁDA (ráda), stejně tak PADON (pardon) a to hned hlásí, že udělala KK (že si krkla) anebo PD (že si prdla) :-) Samozřejmě trénuje i nás, pokud se náhodou neomluvíme.

Používá slova typu PECE (přece), ČEBA (třeba) atd. atd.

Věty skládá už bez problémů, domluví se opravdu v pohodě :-)

Když má jakékoliv jídlo (včetně třeba smetánka), vyžaduje PEPŠ, SŮJ  A KOŽENÍ :-)

Poprvé sama spala u našich a naprosto bez problémů.

Poprvé také čůrala NA TAVIČKU :-) Ven chodí už bez plíny a ještě se ani jednou nepočůrala. Pokud se jí chce, zahlásit natolik včas, že stihneme najít patřičné místo a vysvléknout všechno oblečení.

Dneškem nám skončila permice do ZOO, nezbývalo tedy než jí ještě naposledy využít. Domluvili jsme se s dubňáčky na minulou středu. Renda teda nějak prokoučovala objednávku na počasí, takže byla naprosto otřesná zima a měla jsem cuky vrátit se pro rukavice :-). Naštěstí se to pak dalo vydržet a musím přiznat, že kdybychom nešly do ZOO, tak asi celý den venku nebudeme..

Sešlo se nás 7, takže účast poměrně hojná. Celkově bylo na počítadle odpoledne v ZOO nějakých 400 lidí. Zajímavé je, že jsme potkali minum dětí, ale spíš dospělé :-). Bylo to ale parádní, že se děti nemotaly mezi davem a ani v jednotlivých pavilonech nebyl skoro nikdo. Nicméně dětičky byly celkem dobře naladěné a dost si to užívaly. Nejlepší bylo různé probíhání a obíhání, případně zdolávání různých schodů. Zvířátka je občas zajímala také :-)

Největším zážitkem ale byla procházka slonů. Šli okolo nás tak blízko, že stačilo natáhnout ruku a mohli jsme si je pohladit.. Teda kdyby strach dovolil :-). A zajímavé bylo, že je ošetřovatelé drželi jen za kousek ucha.. Docela zvláštní pocit.. Andulce se taky moc líbilo krmení v Dětské ZOO.. Teda nejen Andulce.. Všechny jsme naházely do toho automatu na křupínky veškeré svoje pětikoruny :-). Kozy to dětem žraly z ruky a s Aňou  jsme takhle krmily i koníka. To byla naprosto nadšená. A pak také, když mohla ty kukuřičné kuličky házet do vody kachnám :-).

Další zážitek měla z páva, který téměř z ruky zobal rohlík od Honzíka. Já jsem měla velký zážitek z automatu na Coca-colu, protože mi nechtěl vydat očekávanou dávku kofeinu. Mince pořád propadávaly a samozřejmě tam nebylo tlačítko, kterým by se dosáhlo vrácení těch přijmutých.. grrrrr... Naštěstí měla nějaké drobáky i Hanka, takže asi po 10 minutách snažení jsem se konečně dočkala...

Prohlídku ZOO jsme zakončili s Hankou a Honzíkem u žiraf, kde se Andulíně strašně líbí žirafí "majinký miminko", i když je dvoumetrové :-). Nás pak čekal už zase jen výstup nahoru do Bohnic. Tentokrát jsem ten krpál vyběhla za 7 minut.. Nahoře jsem málem vyplivla plíce, ale byla jsem na sebe pyšná :-).

Fotečky snad nějaké dostanu od Hanky, takže vložím později :-)

V pátek probíhala v knihovnách tradiční akce Noc s Andersenem. Znamená to, že děti přespávají samy, bez rodičů, v knihovně. Malinko jsme si tu upravili a Andulku vyslali na tuhle noc k našim. Dostali jsme totiž od mamky lístky do divadla ABC na hru Ideální manžel. Naposledy jsme byli spolu s Petrem v divadle před dvěma lety.. Andulínu jsem tedy spakovala a odvezla mamce na metro, pak jsem s nima ještě jela až k autobusu, ujistila se, že dobře nastoupily, udělaly jsme si pápá, lálá a domů už jsem se vracela bez juniorky.

Po cestě mě chytil na telefonu pán od oken, že by přišli, a samozřejmě TEĎ HNED udělat tu chybějící žaluzii. Sice jsem měla v plánu sprchu, make-up, hair-styling*** a jiné nesmysly, ale co by člověk neudělal pro bližního svého. Pánové naštěstí byli zruční a vypadli celkem rychle, takže jsem se stihla udělat nejkrásnější po Sněhurce ještě předtím než dorazil Petr. Ten to měl teda trošku na honem - klasika, nicméně divadlo jsme stihli naprosto v pohodě. Legrace byla, že jsme měli samostatnou lóži, takže na nás pořád někdo zíral :-). Nevýhodou lóže na druhou stranu je, že je tak blízko jeviště, že z ní jaksi není část toho jeviště vidět.. No nic..

Představení bylo celkem dobré, hodně konverzační a v podstatě o ničem :-). Druhá půlka byla lepší než první, ale nejvíc jsem se zasmála, když se ozvalo slastné pochrupování :-). Vůbec jsem se pak nemohla uklidnit, ale třeba si herci mysleli, jak jsou vtipní :-).

Po divadle jsme si zašli na večeři a pak jeli romanticky noční Prahou tramvají :-). Hlavně jsme chtěli vidět, co dělá Vltava, nakolik se zvedla voda a co už je všechno zatopené :-((.

V sobotu ráno jsme společně posnídali, já se vypravila na dopolední bříškotaneční maratón a Peťa do práce. Odpoledne jsem jela pro Andulku a navečer nás tam vyzvedl i Skaly. Andulína byla prý hrozně hodná, v noci se jen párkrát vzbudila a spíš se po mně zeptala, než aby plakala.. Jednu chvíli se jí ztratilo oblíbené sluníčko, kterému říká SONO, takže aktivní babička, v domnění, že její nebohá vnučka hladoví, vystřelila z postele a šla dělat Sunar :-))). Nicméně holčička ho vyžahla a spala dál. To, že asi Sunar nechtěla, došlo mamce až po té, kdy jsem se ptala, jestli ráno Aňule pokřikovala MÍKO! Sunar totiž neříká... :-)))

Proběhla i mírná scéna, protože Andulka nechtěla od babičky a dědy zpátky domů a když nás přišel vyzvednout Peťa na hřiště, začala křičet NE NE NE, NECI :-). Tak je fajn, že víme, že to zvládá naprosto v pohodě, a že si zas budeme moct vyhodit někdy z kopýtka.. Co, mami??? :-)))

V neděli ráno jel Peťa opět do práce a protože bylo po dlouhé době opravdu krásně, napsala jsem Míše, jestli nepůjdou s Emičkou ven. A oni už venku byli, zrovna prý dorazili do blázince a ať za nima přijdeme.. Holky měly radost, že se zase vidí, pobíhaly tam po louce, trhaly trávu, že jsou to prý kytičky, házely kamínky, prostě pohodička.. Pak se ozval i Petr, že už je doma a tak dostal instrukce, kde nás najde a konečně jsme si  mohli také užít rodinné odpoledne. Mít takovýhle areál kousek od domu není až tak k zahození z všemožných důvodů, člověk si aspoň prohlédne, do čeho případně jde :-))). Lezli jsme po všelijakých pařezech a dřevěných konstrukcích a taky jsme se byli mrknout na zvířátka. Mají tam totiž pro terapeutický účinek koně, lamy, osla, králíčky, psy, kočky a dokonce i opici :-).

Nějak nám z těch radovánek vytrávilo a vyžíznilo, popadli jsme proto holky zpátky do kočárků a vyrazili směr oblíbená hospoda u Karla :-). Tam jsme ještě chvíli poseděli venku, ale pak už se hnal děsný mrak, takže přestěhování dovnitř se stalo vysloveně nutností. Mají tam pidi dětský koutek, ale v něm hromadu věcí, takže holky si hrály, pokud se teda zrovna nehádaly o houpacího kohouta :-). Aňa ale byla výjimečně rozumnější a Emě vždycky ustoupila. Každopádně měla asi děsný hlad, protože si dala s Emičkou napůl brokolicovou polévku a padalo to do ní jak Němci do krytu.. Fakt neuvěřitelné! My jsme si taky pošmákli, mezitím se přehnal slejvák a domů jsme dorazili těsně před 20. hodinou. Neplánovaná akce a vysloveněn podařená :-)

Když Aňa zahlásí, že chce dělat EE, tak jí říkáme - Vydrž, vydrž..... Nedávno jsem byla na záchodě já a samozřejmě s asistentkou. Měla jsem tam knížku, což jí vysloveně vytáčí, takž mi jí vždycky různě zavírá a odebírá. Rezignovala jsem a poprosila Andulku, aby tu knížku odnesla do obýváku. Popadla jí do ručiček a odnášeje jí z oné místnosti volá na mně - VYDŽ, MAMI, VYDŽ.. :-)